8°C
Legenda Sparty Siegl slaví 50: Chce se vrátit na Letnou? Co teď dělá?
Ulicí na Smíchově nakráčí blonďatý »Abrahám«. Je to k nevíře, ale ikona sparťanského fotbalového světa Horst Siegl dnes slaví padesátiny. „Letí to,“ usmál se slavný bombarďák »Sigi«.
Patnáct let, 128 ligových branek, jedenáct titulů jako plejer a jeden coby asistent kouče Bílka. To je jeho přímo heroická bilance v rudých barvách.
Posadí se v útulné restauraci kousek od nádraží. Při odpovědi na otázku, zda je jeho největším zážitkem ve Spartě vítězný gól do sítě Barcelony v Lize mistrů z 1. dubna 1992, odmítavě zakroutí hlavou.
„Největší zážitek je to, že jsem tam vůbec přišel. Že jsem byl v takovém kolosu s takovými hráči. Samozřejmě, že slýchám, že jsme to měli za komunistů vydlážděné, ale udělej čtrnáct titulů jako Jirka Novotný. Já jich měl jedenáct, tak jsme něco museli umět,“ povídá »Sigi«. I když už slyšel zjara padesátkrát zpívat kosa, pořád má v sobě tu vítěznou šťávu.
„Jsem rád, že jsme tam vydrželi tak dlouho. Dnes je to tak, že hráč jde za dva tři roky pryč. Stanciu řekl, že chce vyhrát trofej, ale sem přišel za lepším, a zase odešel za lepším. To jsou takové ty oblbováky pro lidi. Sparta ti musí zůstat v srdci," dodal jasně. Má ji v něm navěky. „Samozřejmě že bych se tam někdy rád v nějaké roli vrátil,“ přikývne Horst Siegl.
A když přijde řeč na nejbližší budoucnost, pokrčí rameny: „Plány? Chodím komentovat na O2 TV Sport, rád bych se zase vrátil na trenérskou lavičku. Moc dopředu plánovat nejde, protože nevíš, co se naskytne.“
Vozí po republice hvězdy Siegl teamu, jako jsou Skuhravý, Mistr či zpěvák Sagvan Tofi. A má svoji domácí libůstku. „Vezmu psa ven a odreaguji se. Mám už třetího dobrmana a baví mě to,“ culí se Horst.
Hokej hraje třikrát týdně
„Ten mě naplňuje. Mám problémy s kolenem, ale tam se tak nějak vezeš. Baví mě to, chodím dvakrát třikrát týdně na Spartu. Někdy máme přednost před mládežníky, kteří hrají v mistrák té malé hale, a my si plácáme v té velké. Je to divné, ale dobré.“
Našel také zálibu v golfu
Je samouk. „Můj handicap? Chtěl bych deset, protože jsem hrál s desítkou. Teď mám 13,3, ale golf mi jde. Já jsem samouk, nikdy jsem neměl trenéra, ale docela jsem se toho chytil. Je to samozřejmě žrout času, ale taky koníček.“
Sigi team
„Poptávka je veliká, protože nemůžeme uspokojit všechny, když to vychází na jeden den. Na léto mám asi dvacet zápasů. Všichni chtějí ta největší jména, jenže je těžké kluky domluvit půl roku dopředu. Ale z těch patnácti jmen, co dávám na plakát, jich dvanáct přijede. Hlavně se vždycky se snažím, aby to mělo příběh na podporu někoho, kdo potřebuje pomoc.“
Tenisový specialista
„Singl já nemůžu, tam je moc velký kurt. Jsem specialista na debla a s Hášou (Ivan Hašek) jsme vyhráli nějaký turnaj. Mám takovou zvláštnost. Hraju pravačkou, ale míček házím levačkou.“
Já muzikant
„Baví mě koncerty. Wanastowky, Lucie, Anna K, protože je znám a oni mě pozvou. Říkal jsem si, že kdybych byl mladší, tak bych chtěl být muzikant. Oni totiž vždycky vyhrávají. Nikdy neprohrávají jako fotbalisti. Jen tak pro sebe vezmu někdy klarinet do pusy. Hudební nadání asi mám, ale není to nic světoborného.“
Děda ještě ne
„Děda zatím nebudu. Chtěl jsem ho vidět na hřišti na té nejvyšší úrovni. Těm, co mají dva syny, jako jsou Jarolím nebo Ivan Hašek, se to většinou povedlo. Mladému ale v Opavě nadvakrát zlomili nohu. Po těžké operaci se to tak nějak zlomilo a teď v devětadvaceti hraje v Jílovišti a já s ním.“
