10°C
Z hvězdy nároďáku Janečky (61) je bezdomovec: Zvednu se a zase padnu!
Pořád jako kdysi. Coby fotbalista pendloval mezi Zlínem, Brnem a Prahou. Dnes taky, jenže trávník na zlínské Letné, na Zbrojovce či v Ďolíčku, ale také na MS ve Španělsku či na Maracaná, vyměnil Petr Janečka (61) za ten v parku...
„Někdy si říkám, že už by to mohla být moje poslední noc – a ráno se neprobudit. Jindy mě zase chytne chuť do života. Vždycky se zvednu a pak zase padám dolů,“ vypráví ve zlínském parku Petr Janečka, někdejší vynikající útočník československé fotbalové reprezentace.
„Bylo mu jen osmnáct a hrál se mnou a Tondou Juranem v útoku tehdejšího Gottwaldova. Bylo znát, že má všechno - techniku, tah na branku, prudkou ránu, zakončení, herní inteligenci. Prostě supertalent! V létě 1977 už přestupoval do Zbrojovky a tam slavil za rok titul,“ vrací se o více než 40 let zpět Janečkův spoluhráč Jiří Strnad (68).
V životě plném paradoxů ho potkal o mnoho let později jako vedoucí odboru na úřadu práce, když se Janečka ucházel o zaměstnání.
Děti zanevřely
Eskapády kníratého fotbalového génia jsou známé. Po angažmá v Belgii v Racingu Brusel a nižších rakouských soutěžích trénoval dorost ve Zlíně. Pak už pil, hrál ruletu, rozvedl se, odcizily se mu obě děti. Pobyl ve vězení za jízdu v opilosti a zranění ženy, dvakrát se léčil ze závislosti na alkoholu.
„Byl jsem v Kroměříži v léčebně, vydržel jsem nepít dva a půl roku,“ vypráví muž se smutnýma očima. Své chyby umí popsat, ale pozor, pokud byste hledali trosku, jste na omylu.
„Zařídil jsem si předčasný důchod, dostávám něco přes sedm tisíc měsíčně, zbytek jde na dluhy. Moje blbost, nedbal jsem výzev k zaplacení. Nejvíc dlužím za šaliny a trolejbusy,“ vypráví a zapálí si cigaretu.
Tvrdí, že by rád našel smysl života. „Mým největším problémem je, že nemám kde bydlet. Rodina mě nechce, to vím. Na ubytovnu nechci já, moc chrápu. Rád bych si našel jednoduché bydlení, třeba v buňce, moc bych si přál dělat vrátného, ne sekuriťáka, ale vrátného,“ zdůrazní.
Žena s kulisami
Pomohl by prý v domácnosti ženě, kdyby ho nechala přespávat. „Jak říkám, hledám starší divadlo se zachovalými kulisami,“ neztrácí smysl pro humor. Má zjevně jeden z lepších dnů, jindy zase horší.
„Přijel jsem do Zlína, nahlédl do bezdomovecké komunity, jenže mi museli dát něco do pití. Ráno jsem se probudil a byl v křoví úplně bez koruny. Předtím jsem si na poště vybral důchod…“ vzdychne.
Působí docela tvrdým a inteligentním dojmem. „Nehledám soucit,“ zadívá se do dáli. „Chtěl bych si jen přivydělat k těm sedmi tisícovkám třeba brigádou, a hlavně mít kde bydlet,“ zasní se Janečka. Chlapík, se kterým rozhodně není vše O. K, ale rozhodně není K. O., jak mnozí tvrdí.
Životní zážitek? Gól na Maracaná
Na zlaté fotbalové časy vzpomíná kníratý chlapík rád. S sebou nosí i sestavu z mistrovství světa 1982, kde Československo s Janečkou remizovalo s Kuvajtem (1:1), podlehlo Anglii (0:2) a plichtilo s Francií (1:1), když obránce Amoros na Maracaná na samém konci zápasu odvrátil Bičovského postupovou ránu.
„Měl jsem dresy Maradony, Zica, Amorose a mnoha dalších. Co si rád vybavím? Jak jsem Brazilcům v přípravě na MS před 107 tisíci diváky na Maracaná vstřelil v poslední minutě vyrovnávací gól. Nejslavnější dresy jsem dal řezníkovi a zelináři, nějakou dobu mě živili. Ještě že jsem anglický dal synovi.“
Připomene si i jiné věci. Třeba první gól v lize proti plzeňskému Čalounovi hlavou z velkého vápna. Stý, který dal za Bohemku Stejskalovi ze Sparty. První reprezentační trefu proti Turkům i postupovou branku v kvalifikaci na zlatou olympiádu do tehdejšího Sovětského svazu. Tam se pak stejně jako na bronzové Euro 1980 nedostal kvůli vleklým problémům se žaludečními vředy.
