FOTO malého kouče Růžičky, dnes slaví kulaté výročí: Tak mi je 50...
Legenda českého hokeje, kapitán zlatého mančaftu z Nagana, trenér dvojnásobných mistrů svět Vladimír Růžička dneska slaví 50 narozeniny. „Stáří se přibližuje, ale já to neřeším. Je důležité, jak se člověk cítí,“ říká česká ikona. „Ani žádnou velkou oslavu nechystám,“ svěřil se Blesku. A jak vidí svoji životní etapu?
Poprvé ve škole
Do školy se mi nikdy moc nechtělo, já jsem nebyl nějakej študák. I když tady v kanceláři Slavie to zrovna nevypadá, vypadám jak študent. (smích)
O prvním gólu
„Už je to strašně dlouho, ale nejde na to zapomenout. Dal jsem ho za Litvínov v roce 1979, po deseti vteřinách na ledě a ještě Králíkovi v brance Jihlavy. Vyrovnával jsem na 2:2.“
O emigraci
„Dostal jsem dvakrát nabídku, jednou to bylo od NY Rangers, pak od Minnesoty. Já si nedovedl představit, že bych se nemohl vrátit domů do Česka. Dneska jsou mladí strašně zblblí z rodičů, z agentů.“
O Stanley Cupu
„Že nejsem na Stanley Cupu, když ho v roce 1990 vyhrál Edmonton, mě nemrzí. Přišel jsem, odehrál jsem slušně pětadvacet zápasů. Jenže pak mě trenér nenechal hrát. To mě štvalo. Nebýt Petra Svobody z Edmontonu a jeho rodiny, vrátil jsem se. Jako teď Roman Červenka.“
O návratu k nároďáku
„Reprezentace je nejvíc, co můžete dělat. I když na trenéra je neskutečný tlak. Národ hokej miluje a všichni mu svým způsobem rozumí. Neúspěchy prožíváme. Ale zase je hezký, že když je úspěch, vyjdeme do ulic. Zatím o návratu nepřemýšlím. Ale uvidíme...“
O nejsilnějším zážitku
„Je toho víc. Vybavuje se mi MS 1985 v Praze, stříbro z olympiády v Sarajevu 1984. Pak samozřejmě Nagano. A sezona v Bostonu. Coby trenér vzpomínám na první titul se Slavií, pak mistrovství světa 2005 a 2010. Ale já zase moc nevzpomínám, život jde dál. Žiju tím, co je.“
O vzteku
„Vzteklej jsem, ale myslím si, že postupem času se uklidňuju. Poslední dvě sezony je pro mě dobrý, že zase trénujeme s Ondrou (Weissmannem). On je stejně vznětlivej. Někdy on, jindy já. (smích) Chceme vyhrávat a uděláme pro to maximum. Ale i porážky k hokeji patří, posadí vás zase na zadek. Pak si vážíte vítězství.“
O bráchovi Jaroslavovi
„Je o jeden rok mladší, měli jsme hezké dětství. Já byl víc na sport než brácha, on si furt četl.“
O knírku
„Já jsem si ho nepěstoval, jen jsem se neholil. Žádný knír, ale chmýří. Bouchneš dveřma a on spadne.
