14°C
Ze slavného fotbalového reprezentanta Janečky je bezdomovec: Pod most na zimu nechci!
Zůstal mu jeho tradiční knír. Jako identifikační znak. Vlasy prořídly, tváře pohubly. Petr Janečka (57) má devětatřicet startů za národní tým, jenže bez peněz se za ně nenají. Spíš napije…
Z muže s rychlostí fotbalového geparda a bombou střelmistra z lomu je troska zmožená alkoholem a bez vyhlídky na lepší příští. Sedí na lavičce u zlínského nádraží s hořkým úsměvem na tváři.
Petře, člověk by Vás čekal spíše v Brně. Tam jste žil řadu let, co tady?
„Tady jsem doma, tady jsem se učil hrát fotbal, tak se sem teď vracím. Vracím se umřít. Ale ne se zabít.“
Jak žijete, máte kde bydlet?
„Přes den jsem tady na nádraží, když se mi chce spát, jdu do nedalekého nonstopu, usnu za chvíli.“
Jak jste na tom finančně?
„Špatně, nemám ani korunu (říká, že rád přijme pár korun prý na jídlo, ale nejdříve si ale dává jako aperitiv lahvové pivo a režnou). Musím se jít přihlásit na úřad práce, vyřadili mne před časem z evidence, těžké to bude, těžké a teplo taky pořád nebude.“
Zahřejí vás aspoň vzpomínky na fotbalovou slávu? Co si vybavíte?
„Asi nejvíc rok 1982, před mistrovstvím světa ve Španělsku jsme letěli za přípravou s reprezentací do Jižní Ameriky. V Sao Paulu přišlo 107 tisíc diváků, domácí vedli brankou Zika, já pak vyrovnal v poslední minutě. Vyměnili jsme si pak dresy“.
To je hezké, ale co s vámi bude teď?
„Uvidím, žiju ze dne na den, práci si snad najdu, třeba bude líp. Pod most bych na zimu jít nechtěl.“
