Druhý NEJ muž světa 2010 Karas: Trénovat holky, skočím z mostu!
Jako desetibojař Josef Karas (36) marně usiloval o start na olympiádě v Pekingu, pak se na soutěži Mr. World stal druhým nejkrásnějším mužem světa. Pověst „hezouna“ se s ním táhne pořád, i když se mezitím stal vyhledávaným trenérem, který připravuje také naději českého desetiboje Adama Sebastiana Helceleta.
Kdybyste se soutěže krásy tehdy nezúčastnil, bylo by dnes něco jinak?
„Určitě, život se přece vždycky nějak vyvíjí. Ta soutěž mě někam posunula a otevřela mi nějaké dveře. V modelingu pořád dělám, ale mým záměrem vždycky bylo zůstat u atletiky. Soutěž sama byla pěkná. Já jsem, jako většina chlapů, ješitnej, takže všechno chci dělat nejlíp. A když už jsem tam byl, proč se nepokusit vyhrát, že?
Řešil jste někdy otázku: buď modeling, nebo trenérství?
Ne ne, já jsem modeling vlastně nikdy dělat nechtěl. I teď ho dělám málo. Natáčím pravidelně reklamy, seriály, to mě baví daleko víc než focení, ale kdybych to sečetl, je to zhruba jeden víkend v měsíci. Podle zakázek.“
Modeling je tedy pro vás víc zdrojem obživy, nebo zábavou?
Oboje. Nejsem na tom tak dobře, abych pracoval v modelingu, aniž by mi to přinášelo obživu. Ale živí mě taky atletika a kromě toho podnikám (založil společnost, která pomáhá středoškolákům ke sportovním stipendiím – pozn. red.).
Dobírají si vás svěřenci, že jste model nebo hezoun?
To si nedovolí! Já se to někdy snažím sám obrátit v legraci. Na soustředění jsem třeba přivezl tričko z Mr. World a na záda jsem napsal „jsem KARÁSná“. A když někdo na tréninku udělal nějakou kravinu, celý den pak to triko nosil. Před dalšími 150 lidmi to asi nebylo úplně příjemné.“
Ve vaší dvanáctičlenné skupině je drtivá většina mužů. Nebylo by pro vás jednodušší trénovat spíš ženy? Pro vaše krásné modré oči by přece udělaly všechno, ne?
„S ženskýma že by bylo něco jednodušší? Já můžu s čistou hlavou říct, že kdybych trénoval jenom holky, tak skočím z mostu. To můžu garantovat.“
Nikdy vás nelákalo stát se moderátorem jako teď Roman Šebrle?
Já jsem si to vyzkoušel, několikrát mě pozvali do televize na zkoušky, a je to strašně těžké. Prostě dřina! Klobouk dolů před Romanem.
Takže jste podobnou kariéru zvažoval?
Když mě zvali, proč bych to nešel zkusit? Rád se učím a člověk přece nikdy neví, v čem bude dobrý. Ale to bylo dávno předtím, než se zformovala tahle moje tréninková skupina. Teď už to nepřipadá v úvahu, to bych nestíhal. Čas mám jen ráno před šestou nebo po desáté večer. Nemám ani rodinu. I ženská by musela být blázen, aby tohle se mnou vydržela.“
