8°C
Šéf rozhodčích Chovanec (60), jak ho neznáte: Dědečkem na plný úvazek!
Pořád má v očích tu jiskru chalana z Pováží a sem tam úsměv Džejára z Dallasu. Dnes, den před derby pražských »S«, slaví legenda Sparty a české kopané Jozef Chovanec šedesátiny
Sedí ve svém kanclu šéfa komise rozhodčích na Strahově a povídá. Rozšafně. Jako člověk, který přežil infarkt a ví, že jsou věci, které nestojí za to řešit.
Jozefe , jak vypadá váš den?
„Vlastně skoro stejně, jako když jsem hrál. Vstávám kolem půl osmé a jsem do půl páté v práci. Snažím se být v terénu mezi lidmi a sbírat informace, které k práci potřebuju. Dá se říct, že po hráčské a trenérské kariéře žiju třetí fotbalový život.“
S operovaným kolenem.
„Musím to zaklepat. Pátého prosince jsem podstoupil operaci a všechno je dobré. Chodím bez problémů a nemám berle. Jsem spokojený, uklidnilo mě to i vnitřně, protože jsem měl bolesti a omezovalo mě to. Cítím se daleko komfortněji.“
Pustí vás koleno na oblíbený golf nebo na tenis?
„To bude záležet na mně, kdy a jak. Nikam nechvátám, věnuju se kolu, mám doma trenažér a šlapu. Golf ani tenis pro mě nejsou stěžejní věci. Není to tak, že bych bez toho neuměl žít.“
No právě, říká se, že nejen sportem živ jest člověk. Co si dáte, když spolu půjdeme na večeři?
„To záleží na tom, v jaké finanční kondici budete.“ (rozesmátě)
Aha, no tak to mi radši řekněte, na čem si pochutnáte sám.
„Nevybírám si. Maso, těstoviny. Mám to podle období. V zimě maso, na jaře to bude salát. Takhle to mám pořád. Jedno teplé jídlo v pět, v šest hodin.“ Co vy a muzika? „Mám oblíbenou skupinu U2, ale poslouchám všechno, aby mi to zpestřilo cestu, když jedu někam na fotbal.“
Po čem sáhnete do knihovny?
„Byl jsem přes literaturu faktu, ale teď jsem spíš na detektivky. Knihy si moc nekupuju, hodně jich dostávám, takže je beru tak, jak přicházejí. Nedávno jsem četl životopis Napoleona.“
Váš filmový žánr?
„Chodím s vnukem na dětské filmy. To je teď můj žánr. Snažím se věnovat čas jemu. Plním roli dědečka. Pouštím vnoučatům filmy i doma na mobilu, když to chtějí. Rodiče jim to zakazují, já jim to povoluju. Chci být ten hodný dědeček.“
Máte dvě dcery, kolik vnoučat?
„Čtyři. Kryštofa, tomu jsou čtyři a půl, Bruna, rok a půl, dvouletou Beatku a Rubenovi jsou čtyři měsíce. Podívejte, támhle ten obrázek, co mám na zdi, mi namaloval Kryštof.“
Tak to jste děda v pořádném zápřahu.
„Jsem a jsem šťastný a rozmazlovací děda.“
Všechno se to kolem vás batolí tady v Praze. Zavítáte někdy na Slovensko do rodných Kočkovců?
„No, sporadicky. Mám tam sestru a pojedu tam v květnu, protože bude ženit syna. Budeme slavit. Jinak se tam dostávám, když jedu na nějaký fotbal, ale není to tak často jako dříve.“
Asi i proto, že každý víkend jezdíte jako předseda komise rozhodčích po zápasech. Brala by vás ještě trenéřina?
„Myslím, že je to otázka nabídky. Muselo by mi to dávat smysl. Pro mě je podstatné, abych poznal, proč ten klub o mě stojí, proč mě oslovil. Sám teď nemám ten pocit chuti jít do trenérské práce.“
