9°C
Strach a hrůza v Račicích! Studenti málem utrápili olympioniky
V Račicích, kde se připravují čeští kajakáři na blížící se mistrovství světa, bylo nad květnovým ránem jen pár stupňů nad nulou. A kolem bodu mrazu se pohybovala i nálada. Začínající novináři, kteří do vodáckého areálu dorazili na rozhovor s úspěšným olympionikem Josefem Dostálem, nezaujali ani tak svými výkony, jako spíše naprostou letargií.
Mladí žurnalisté se v Račicích objevili kolem deváté hodiny ráno, kdy se areál teprve plnil sportovci, ale i dělníky pracujícími na jeho přípravě na světový šampionát. Přípravy to jsou vpravdě brzké, dvoukilometrový pruh vody lemuje jen několik čerstvě umístěných sedaček a jídelna. Ta je propojená s konferenční místností, kde rozhovor s Josefem Dostálem probíhal.
My studenti jsme strávili většinu dvouhodinové přípravy na natáčení procházením se kolem vody a pokládáním si řečnických otázek o tom, proč jsme se nepřipravili lépe. Když přišel čas na lámání chleba, proti nejúspěšnějšímu českému reprezentantovi z loňské olympiády v Riu se posadil jen jeden z nich.
Debata z očí do očí probíhala poměrně uvolněně, především tedy z Dostálovy strany. Dvojnásobný medailista z LOH v Riu se nenechal nepřipravenými mladíky zviklat, nevěděl ovšem, že to nejhorší ho teprve čeká.
Po absolvování dvou dalších rozhovorů se vrátil do kajaku, kde on i jeho kolegové museli poslouchat půlhodinové snažení nešťastného reportéra, který se při dotáčkách stand-upu několikrát nedokázal dostat přes první větu. Sem tam to ulétlo také redaktorkám, aspoň jsme poznali, jak náročná práce to je.
Každý dobrý příběh by měl mít poučení. Tento sice dobrý nebyl, poučení ale má. Aspiranti na novinářskou profesi, kteří depresi z odvedené práce posléze přebili svíčkovou a gulášem, už vědí, že k dobré reportáži je potřeba víc, než základní znalosti a přístup, že se to nějak udělá. Příště budeme lepší!
