14°C
Cristovao se po vážném úrazu vrátil na snowboard: Nejsem kokos na sněhu!
Vrátil se ke svým sportovním kořenům. Zpěvák a zápasník Ben Cristovao natáčel nový klip Mowgli, ve kterém jezdil v rakouském lyžařském středisku Ischgl na snowboardu s bývalými soupeři a nynějšími reprezentanty Janem Nečasem a Romanem Dlauhým. Nebýt těžkého zranění, možná mohl být Cristovao místo zpěváka olympionikem.
Jaké bylo vyzkoušet si zase snowboarding s profesionály?
„Bylo znát, že když se člověk něčemu naplno věnuje celý život, tak to má své výsledky. Byla vidět ohromná suverenita, kterou měli, když se rozjížděli na nějaký skok. Tam, kde já jsem měl strach a váhání a přemýšlení nad tím, co se může stát a podobně, tam oni měli plnou rychlost a nic neřešili. Bylo krásný to vidět a vlastně i poetický. Občas jsem si zkrátka říkal, že kdybych tenkrát pokračoval dál, tak bych byl s nimi v takové kategorii. Zavzpomínal jsem si na věci, co jsem dělával. Bylo to opravdu hezký.“
Navíc jste ježdění pojal i jako natáčení klipu k nové písničce Mowgli, co byste k ní mohl říct?
„Když tvořím hudbu, nesnažím se mít nějaký styl. Ten základní beat je housouvý a je tam například trumpeta, která to posílá úplně jinam.“
Při premiéře klipu někdo zmínil, že mu to připomíná Jamajku a Kokosy na sněhu.
„Ano, tak to vlastně začalo původně. Myslím tím mé první zkušenosti se snowboardem. Lidi se mi smáli, že jsem Kokos na sněhu.“
Vy jste kdysi zažil na prkně tvrdý pád, při němž jste utrpěl otřes mozku. Jak se vám vzpomíná na tyto momenty?
„To byl tehdy vlastně zlomový bod, kdy jsem si uvědomil, že tohle dělat nechci. Tušil jsem, že mám talent i na jiné věci, co bych ještě chtěl vyzkoušet a tak. A tohle byl pro mě impulz. Jestli někdy zkusit něco jiného, tak kdy jindy než teď, když jsem přestal na chvíli cítit celé tělo. Celé tělo mi tehdy řeklo: ‚Možná už nebudeš nikdy chodit.‘ Na tu krátkou chvíli to pro mě byl signál, ok, jdeme zkusit něco jiného.“
Často jste si na to v Rakousku vzpomněl?
„Stalo se mi to tam mockrát. I když jsme se teprve rozjížděli, můj respekt k tomu pocitu byl strašný. V tom klipu je vidět i radost ze skoku, který není zas tak povedený. Ale pro mě, s ohledem na to, že se mi v mysli vracela ta nehoda, to bylo ok.“
Každopádně v současnosti jste spjatý s jiným sportem, a to s brazilským jiu jitsu. Že byste z žíněnky zběhl znovu na prkno, ale asi nehrozí, že?
„Ne ne. To ani reálně fyzicky nejde. Je ohromně veliká časová propast, kdy jsem se snowboardingu nevěnoval. To už nikdy nedoženu. Nemám na to už ani tělo. Je potřeba určitá tolerance skeletu vůči nárazům… Je tolik pádů, které ti profesionálové museli zažít, aby dokázali ledacos ustát, že to už bych nikdy nedohnal tak, abych se dostal na úroveň, která by měla smysl pro nějaký větší úspěch.“
Zatímco v jiu jitsu úspěchů máte hodně. Pořád vás to tak baví? Nebo jak byste popsal svůj vztah k tomuto bojovému umění?
„Vnímám to jinak, než dříve. Nemám třeba potřebu si něco dokazovat. Jak to říct… Mám před sebou ještě nějaké větší cíle, které vím, že mé tělo ještě dá. Třeba na mistrovství světa bych se chtěl dostat ještě minimálně na bednu. Chci prostě dosáhnout ve sportu v určité kategorii mistrovství.“
Medaile ale sbíráte často.
„Prvním závod, na kterém jsem byl, bylo mistrovství Asie v roce 2016 v Tokiu, kde jsem získal bronz. Několik týdnů zpět jsem tam byl znovu a povedlo se mi tam získat zlato. Bylo to přitom těžší, v náročnější kategorii. To mi udělalo obrovskou radost. A navíc jsem si trochu spravil náladu po tom, co jsem výrazně prohrál ve Vegas na mistrovství světa.“
Tam jste skončil už v prvním kole, že?
„Ano, to se mi do té doby nikdy nestalo. Zrovna jsem tam měl i ségru, které jsem chtěl předvést, že brácha je prostě frajer (usmívá se) a šel jsem na ukončení z pozice, z níž jsem měl být v klidu spokojený s body. Zbytečně jsem ale šel do ukončení, na což jsem už neměl sílu, dostal jsem se do pasti a uškrtil mě na zádech. To je další věc, ještě nikdo mě tímto způsobem neuškrtil na závodech. A tentokrát se to soupeři povedlo, navíc před mou ségrou. Byla to ohromná potupa, lekce tak na dva roky dopředu. Pomohlo mi to právě už na mistrovství světa v Asii. Poučil jsem se, že jitsu nedělám pro diváky. Je to neskutečně fyzicky náročné, a aby to člověk zvládal co nejlépe, nemůže to dělat pro lidi okolo.“
A co sestra na ten prohraný zápas říkala?
„Byla šťastná, ráda, že to viděla. Chápala, že to není nic jednoduchého. Po zápase mě navíc ohromně povzbuzovala. Upozorňovala mě na to, že ostatní tam měli několik trenérů a já, protože jsem byl na druhé straně planety, jsem tam neměl samozřejmě nikoho. Divila se, jak je možné, že soupeři tam radili čtyři trenéři s černým pásem.“
Bena Cristovao čeká další veliká výzva. 21. září 2019 bude mít největší koncert své kariéry v pražské O2 Areně. Lístky ke koupi >>>
