Otevřený rozhovor hvězdy fotbalové ligy Coufala: Manželce Sparta nevoněla!
Dvakrát Vladimíra Coufala (27) uháněla Sparta. Přesto je hvězdou kraje obrany u rivalů ve Slavii, odkud jezdí i na srazy fotbalové reprezentace. Významný podíl na volbě klubu z Edenu má i manželka Hana.
Ve Slavii jste teprve od loňského července, tehdy byl ve hře i přestup do Sparty. Jak byl blízko?
„Byl jsem tam na jednání. Pak někde tvrdili, že jsme si podali ruce. To je pravda – když jsem přicházel a pak při odchodu. Tak se lidi zdraví. Lákal mě tam tehdy Pepa Šural. Spartu chválil, ale taky přiznal, že mají nějaké rušivé elementy v kabině.“
To rozhodlo?
„Ne, já věděl od začátku, že chci sem. Jenže na Slavii se měnil vlastník a ředitel Nezmar mi nechtěl slíbit něco, co by třeba pak nemohl splnit. Čekal jsem a do toho mě přesvědčovala manželka.“
Copak, ona nemá Spartu ráda?
„Teď už určitě nemá... A tehdy to prostě tak cítila. Říkala, že se ve Slavii rozjíždí něco velkého. Ona mě v tom mém rozhodnutí utvrdila, má na mě obrovský vliv. Prosazovala Slavii i proto, že tu znám lidi, budu mít snazší aklimatizaci. Sparta jí nějak nevoněla.“
Vy jste tam ale málem přestoupil, ještě než jste se s ženou poznali.
„Byl jsem ve Spartě na zkoušce po povedené sezoně v Opavě, to už je sedm let. Neplánovaně mě vzali i na soustředění, asi jsem se jim zalíbil, i když oni tvrdí opak. Pak zničehonic přišel Pablo Gil, hvězda z Realu Madrid, a na mě by zbylo místo jen v béčku. To jsem odmítl a šel do Liberce.“
Osudové rozhodnutí?
„Správné. Věděl jsem, že o mě stojí, skautoval mě táta Honzy Nezmara. Pan Šilhavý, tehdy trenér Liberce, na mě počkal. Tam jsem pak asi po dvou letech poznal manželku Hanu, je z Liberce. Svatba byla 2. června 2017.“
Než jste vyšplhal na nejvyšší úroveň, vyhnali vás z Baníku jako neperspektivního.
„V Baníku byl dobrý ročník 1992, ale všechno jsme rvali silově. A já neměl parametry, jak si pan trenér Vojáček představoval. Kluci měli 185 centimetrů, osmdesát kilo... Gorily. Já byl malej, slabej – takže neperspektivní. Řekli mi, že nikdy nebudu hrát velký fotbal.“
Bylo vám osmnáct a už jste málem skončil?
„Měl jsem sen zahrát si na Bazalech ligu – to padlo. Ale pomohl mi Hlučín a taky Bílovec z I. B třídy. I tam jsem dostal školu, všichni po mně šli, já se naučil krýt si balon, omlátil jsem se. Pak jsem šel přes Opavu do Liberce.“
Cesta mohla letos v létě pokračovat do německého Freiburgu, který o vás stál.
„Nabídka přišla, zajímala mě. Slavia řekla ne a já si to nikdy nechtěl vydupat, vytrucovat. Usídlili jsme se v Praze a jsme tu spokojení. Třeba to vyjde někdy příště. Jim se daří a já jsem taky rád, že to zůstalo takhle. Liga mistrů byl vždycky můj sen.“