VIP Sport

9. října 2019 • 19:30

Otevřený rozhovor hvězdy fotbalové ligy Coufala: Manželce Sparta nevoněla!

Autor: Ondřej Michálek
###BLOK-TOP-VIDEA###

Dvakrát Vladimíra Coufala (27) uháněla Sparta. Přesto je hvězdou kraje obrany u rivalů ve Slavii, odkud jezdí i na srazy fotbalové reprezentace. Významný podíl na volbě klubu z Edenu má i manželka Hana.



Ve Slavii jste teprve od loňského července, tehdy byl ve hře i přestup do Sparty. Jak byl blízko?
„Byl jsem tam na jednání. Pak někde tvrdili, že jsme si podali ruce. To je pravda – když jsem přicházel a pak při odchodu. Tak se lidi zdraví. Lákal mě tam tehdy Pepa Šural. Spartu chválil, ale taky přiznal, že mají nějaké rušivé elementy v kabině.“

To rozhodlo?
„Ne, já věděl od začátku, že chci sem. Jenže na Slavii se měnil vlastník a ředitel Nezmar mi nechtěl slíbit něco, co by třeba pak nemohl splnit. Čekal jsem a do toho mě přesvědčovala manželka.“

Copak, ona nemá Spartu ráda?
„Teď už určitě nemá... A tehdy to prostě tak cítila. Říkala, že se ve Slavii rozjíždí něco velkého. Ona mě v tom mém rozhodnutí utvrdila, má na mě obrovský vliv. Prosazovala Slavii i proto, že tu znám lidi, budu mít snazší aklimatizaci. Sparta jí nějak nevoněla.“

Vy jste tam ale málem přestoupil, ještě než jste se s ženou poznali.
„Byl jsem ve Spartě na zkoušce po povedené sezoně v Opavě, to už je sedm let. Neplánovaně mě vzali i na soustředění, asi jsem se jim zalíbil, i  když oni tvrdí opak. Pak zničehonic přišel Pablo Gil, hvězda z Realu Madrid, a na mě by zbylo místo jen v béčku. To jsem odmítl a šel do Liberce.“

Osudové rozhodnutí?
„Správné. Věděl jsem, že o mě stojí, skautoval mě táta Honzy Nezmara. Pan Šilhavý, tehdy trenér Liberce, na mě počkal. Tam jsem pak asi po dvou letech poznal manželku Hanu, je z Liberce. Svatba byla 2. června 2017.“

Opora fotbalové Slavie Vladimír Coufal měl nakročeno do Sparty, kterou mu rozmluvila manželka Hana
Opora fotbalové Slavie Vladimír Coufal měl nakročeno do Sparty, kterou mu rozmluvila manželka Hana

Než jste vyšplhal na nejvyšší úroveň, vyhnali vás z Baníku jako neperspektivního.
„V  Baníku byl dobrý ročník 1992, ale všechno jsme rvali silově. A já neměl parametry, jak si pan trenér Vojáček představoval. Kluci měli 185 centimetrů, osmdesát kilo... Gorily. Já byl malej, slabej – takže neperspektivní. Řekli mi, že nikdy nebudu hrát velký fotbal.“

Bylo vám osmnáct a už jste málem skončil?
„Měl jsem sen zahrát si na Bazalech ligu – to padlo. Ale pomohl mi Hlučín a taky Bílovec z I. B třídy. I tam jsem dostal školu, všichni po mně šli, já se naučil krýt si balon, omlátil jsem se. Pak jsem šel přes Opavu do Liberce.“

Cesta mohla letos v létě pokračovat do německého Freiburgu, který o vás stál.
„Nabídka přišla, zajímala mě. Slavia řekla ne a já si to nikdy nechtěl vydupat, vytrucovat. Usídlili jsme se v Praze a jsme tu spokojení. Třeba to vyjde někdy příště. Jim se daří a já jsem taky rád, že to zůstalo takhle. Liga mistrů byl vždycky můj sen.“

 
Články odjinud


Články odjinud