18. února 2016 • 05:00

Co jste o sparťanské posile Josefu Šuralovi nevěděli: Rostl z něj flétnista!

Josef Šural je v Šakvicích, odkud pocházíte, významné jméno kvůli dechovce. Víte o tom?
„Samozřejmě, děda byl u založení dechové kapely, vyučoval i děti na dechové nástroje. Táta taky, ten zpíval a na některé nástroje hrál. V rodině to máme zažitý.“

Také jste si občas zazpíval?
„Já snad nikdy. V první a druhé třídě jsem hrál na flétnu, to bude tak asi všechno.“

Čím žije malá moravská vesnička Šakvice víc? Fotbalem nebo dechovkou?
„Momentálně určitě fotbalem. Znám tam hodně lidí, brácha tam dodnes bydlí, takže jím opravdu žijou. Jezdí se dívat na zápasy, Evropskou ligu i na nároďák. V hospodě je můj dres, takže fotbal tam vládne.“

Máte tři sourozence. Byli jste všichni fotbaloví?
„Všichni jsme hráli, ale zůstal jsem u fotbalu jen já a Kuba. Ten figuruje na soupisce brněnského áčka, ale teď to nevypadá, že by měl hrát. Snad se to změní.“

Panovala mezi vámi v dětství rivalita?
„Naši byli rozvedení, takže nás každý druhý týden táta brával na fotbal. Chodili jsme kopat o víkendech. Jsme početná rodina, samí chlapi, takže se do bojů zapojili i bratranci. Občas si na to vzpomenu.“

Měli jste už tehdy v hlavách fotbalové sny?
„Vždycky jsem snil, že budu hrát za Real Madrid, ale to asi není moc reálný. Přišel jsem na to, že si musím dávat postupné cíle. Začalo to už podáváním míčů při brněnských zápasech. Viděl jsem velké hráče a chtěl jsem se jim vyrovnat.“

S bratry jste se rozutekli do světa. Bavíte se o fotbale často?
„Až tolik ne, spíš si voláme nebo píšeme. Času moc není, bráchové žijí na Moravě. V podstatě se vidíme, jen když přijedou na zápas, někdy u nás přespí. Když jsem míval volno, tak jsem jezdil domů, ale teď musím na reprezentační srazy, takže se nikam nedostanu. Snažil jsem se to dohnat o Vánocích.“

Premiéru v dresu Sparty jste si prožil ve Zlíně, kdo se přišel podívat?
„Táta, strejda, brácha. Kuba nemohl, měl zápas, ale koukal v televizi. Bylo tam asi pět lidí, víc lístků jsem od Sparty nedostal.“

Nakonec jste jim předvedl parádní zážitek a vstřelil vítězný gól. Jaké byly ohlasy?
„Na první poločas se prý nedalo koukat, bylo jim z toho špatně. Druhou půli jsme všechno napravili. Čtu si, že to ovlivnil rozhodčí, ale to si nemyslím si. Pak jsme hráli dobře, zaslouženě jsme to otočili.“

V přípravě jste se hledal, ke konci se to zlepšovalo a teď už střílíte góly…
„Přišel jsem v nějakém stavu. Trenérovi jsem říkal, že potřebuju čas, protože jsem vůbec nebyl fotbalově připravenej. Každej den jsem toho hodně naběhal a natrénoval v posilovně, ale s balonem nic. Měsíc pauzy byl znát, proto jsem se tak trápil.“

Vadí vám, že nemůžete vletět do zápasu Evropské ligy? (Šural hrál poháry už za Liberec)
„Mrzí mě, že s Krasnodarem nenastoupím, ale vím to od začátku, už mi to ani nepřijde. Aspoň si můžu přidat něco navíc.“

Kde budete utkání sledovat?
„Před zápasem budu určitě v kabině, pak se půjdu podívat na rozcvičku na hřiště a pak někde vevnitř.“

Vezmete sebou manželku?
„Chtěl jsem ji vzít i s dcerou, ale hraje se až od devíti večer, takže to budu hodnotit spíš s Kovim (spoluhráč Radoslav Kováč pozn. red.).“