Ivan byl můj velkej brácha: Před 10 lety zemřel hokejový génius Hlinka!
Právě dnes je to 10 let od chvíle, kdy následkům automobilové nehody podlehl trenér hokejového nároďáku Ivan Hlinka (†54). Málokdo si pamatuje, že měl o 9 let mladšího bratra. „Ivan mi moc chybí,“ řekl exkluzivně Josef Hlinka (55), kterého se Blesku podařilo najít a vyzpovídat.
Když Ivan Hlinka zemřel, byl Josef zrovna v Českém Krumlově, kam jeho brácha tak rád jezdil. „Na ten den se pamatuju moc dobře. Akorát jsme montovali okna v Krumlově, když mi volala Liběna, že Ivan naboural. Později se mi ozvala ještě jednou s tím, že nepřežil. Hodně mě to zasáhlo. Ztratil jsem nejbližšího člověka,“ povzdechl si Josef Hlinka.
Jaké bylo dětství s Ivanem?
„Jsem sice o devět let mladší, ale vycházeli jsme spolu vždycky dobře. Navíc, on se o mě ve věku, kdy už začínal hrát, staral. Naši chodili do práce, Ivan mě vodil do školky. Někdy mě i vyzvedával. Když pak chodil na průmku do Mostu a měl individuální plán, tak mě vždycky ráno vyšoupnul do školy a šel na trénink.“ (smích)
Zlobil coby školák?
„My jsme bydleli v Louce, kde vyrůstal do deseti let. V té době jsem se narodil a rodina se stěhovala do Litvínova. Co si pamatuju, tak nikdy nebyl sígr. Byl hodně pracovitej, normální kluk, žádnej loupežník.“
Hodně vám bratr schází?
„Hodně mi chybí. Je to velký zásah, v podstatě mi pak zůstala jenom máma. Dneska už není ani ona. Jsem akorát já s malým Ivanem. Je to škoda. Hodně volal on, jestli něco nepotřebuju, a tak. Věděl jsem, že se na něj mohu vždycky obrátit.“
Mezi vámi byl věkový rozdíl, vycházeli jste spolu?
„Ivan se v devatenácti oženil a odstěhoval. Ale pořád byl mojí oporou. Je mi pětapadesát, jemu by bylo čtyřiašedesát. Musím říct, že čím jsme byli starší, tím jsme spolu vycházeli líp a líp. Akorát je škoda, že se to takhle utíplo. V době Ivanovy smrti jsme měli ideální vztah.“
Promiňte, ale jste každý úplně jiný.
„Je fakt, že každý jsme úplně jiný. On byl větší, byl vazba, hartusil. Když se sedělo, tak byl hlučnej, v podstatě se nikdo nedostal ke slovu.“ (smích)
Chtěl jste hrát i hokej jako on?
„Vždycky jsem ho měl jako svůj vzor. Taky jsem to zkoušel, na vojně jsem hrál hokej za Duklu Mělník, pak jsem se po dvou letech vrátil do Litvínova, odehrál jsem nějaké přípravné zápasy. Další dvě sezony jsem byl v Chomutově. Tehdy se nebraly žádný velký peníze, tak jsem dostal v nabídku na práci a v šestadvaceti skončil.“
Neměl jste takový talent?
„Chtěl jsem být aspoň trošku jako brácha, taky se někam dostat. Ale bohužel, neuměl jsem to tak. Ivan se na mě občas chodil dívat, sem tam něco poradil. Ale o hokeji jsme spolu zase až tak nemluvili. To spíš s tátou.“
Sledoval jste vy jeho kariéru?
„Chodil jsem se dívat na každý jeho zápas, s tátou jsme jezdili na mistrovství do Prahy.“
Vozil vám něco ze zahraničí?
„Nikdy nezapomněl. Já měl rád auta, vyučil jsem se automechanikem. Ivan mi vždycky vozil modely aut. Měl jsem od něj vybavení na hokej, bundy, oblečení. V tom byl dobrej.“
Byl jste za ním v Kanadě?
„Ne, tehdy na to nebyl čas. Když pak působil v Evropě, občas jsem za ním jel já, nebo naši. Do Ameriky jsem se dostal, když on dělal v Litvínově šéfa a já trénoval s Jardou Hüblů žáky.“
Zbylo vám po něm něco?
„Mám doma jednu medaili z dob, kdy trénoval nároďák. Spíš si na něj vzpomenu. Teď jedu s kamarádem na ryby, večer posedíme v hospůdce, vzpomeneme na bráchu. Dáme si na něj skleničku...“
Josef Hlinka
Josef Hlinka se vyučil automechanikem. Hrával za Litvínov, Duklu Mělník, Chomutov, Most. Když skončil s hokejem, opravoval lokomotivy, později montoval plastová okna. Teď se stará o úpravu obce Mariánské Račice, v níž bydlí. A občas zafušuje do aut. Je to skromný muž, který nikde neoperuje tím, že je bratrem Ivana Hlinky. „Ale lidi se mě na bráchu ptají. Neotravuje mě to, spíš mě to potěší.“
Proč je na Olšanech?
Ivan Hlinka je z Litvínova, s tímhle městem a klubem byl spjatý. Rodinu mrzí, že je pohřbený v Praze. „Dozvěděl jsem se, že ho Liběna dala do Prahy, bylo to její rozhodnutí. Já do toho nezasahoval. Ale naše máma to nesla těžce. Jednou dvakrát jsem ji odvezl na Olšany, tohle pro ni byla rána. Je to škoda...“
Poslední chvíle Ivana Hlinky
Sobota, 14. srpna 2004
Během večerního vyhlášení ankety Zlatá hokejky, kterou opanoval Robert Lang, byl Hlinka středem pozornosti, královsky se bavil a jeho okolí si užívalo.
Neděle, 15. srpna 2004
Z Karlových Varů odjel do Litvínova, odvezl domů manželku Liběnu.
Pondělí, 16. srpna 2004
Hlinka se vracel z Litvínova do K. Varů na obchodní schůzku, na golfové hřiště už nedorazil, v 10:30 zkřížil jeho superbu skříňový náklaďák prádelny.
V 11:10 jej záchranka přivezla do nemocnice, zraněného trenéra přebral personál chirurgické ambulance.
V 11:30 oznamují Liběně Hlinkové, že má manžel má zlomená žebra, vymknutý kyčelní kloub.
Zhruba ve 12:15 Hlinka na JIPce zkolaboval, lékaři mu aplikují injekci atropinu. Po 40minutové resuscitaci trenér zemřel. Příčinou smrti jsou prasklá plicní tepna a aorta.
