16. prosince 2018 • 13:15

Předpověděl si hrozivý pád? Sjezdař Gisin před nehodou popisoval strach z karambolu

Val Gardena je pro něj zakletá. Dvakrát už se Marc Gisin na této sjezdovce rozsekal a v sobotu přišel nejhorší pád. V rychlosti přes 120 km/h ztratil kontrolu nad svými lyžemi a po tvrdém pádu se jeho bezvládné tělo smýkalo desítky metrů.

Lékaři okamžitě začali bojovat o jeho život. Gisin se podle posledních zpráv probral z bezvědomí a je ve stabilizovaném stavu. Tenhle pocit už několikrát zažil a těsně před sobotním pádem o tom i vyprávěl. Před třemi roky prodělal drsný úraz během legendárního závodu v Kitzbühelu byl deset minut v bezvědomí, krvácel do mozku a od té doby mu píská v uších. Navíc se přidaly i problémy se spánkem.

„Pád vyvolá pokaždé něco jiného, ale co se děje pak je vždy stejné,“ řekl pro švýcarský deník Neue Bürcher Zeitung lyžař Gisin a podrobně popsal, co se mu v tu chvíli odehrává v hlavě. „Všechno se to stane ve zlomku sekundy. Tělo nekontrolovatelně rotuje a několik desítek metrů letí ledovým svahem. Každé vlákno v mém těle se automaticky připraví na náraz. Pak následuje tma a vzpomínám si až na probuzení v nemocniční posteli,“ líčil Gisin pád v Kitzbühelu.

Nehod se nebojí. Naopak jim vděčí za to, kde je. „Jako mladík jsem se učil velice rychle, jak se s pády vyrovnat. Právě i díky pádům jsem se naučil lyžovat. Spadnout, vstát, poučit se, jít dál a snažit se lyžovat na hranici svých možností,“ uvedl švýcarský sjezdař.

„Do 17 let jsem jezdil hlavně slalom a obří slalom. Pády byly tehdy mírné. Ale když jsem přešel na rychlostní disciplíny, byla to najednou zcela nová intenzita nárazu. Jako nováček jsem v první sezoně třikrát skončil v záchranných sítích,“ vzpomínal Gisin.

Právě ve Val Gardeně v minulosti spadl už dvakrát. „Poprvé jsem spadl na záda a podruhé jsem vletěl do sítě. Tělo to vždycky ví dřív, než hlava. Když se zastavíte a uvědomíte, že máte jen pár škrábanců, nastane takový podivný pocit štěstí a spokojenosti. Někdy se ale stane to, že ucítíte, jak něco v těle nepracuje tak, jak by mělo…“