14°C
Zpověď tenisové hvězdy Kvitové pro Blesk: Proč pláču a jsem tvrdá na chlapy?
Nemusí pořád vyhrávat Wimbledony a lidé ji přesto budou milovat. S tenistkou Petrou Kvitovou (28), která o víkendu dotáhla fedcupový tým do dalšího finále, prožívají její výhry i bolestné trable. A tleskají jí, jak coby sportovní superstar zůstala »normální«.
Petro, smějete se víc než dřív?
„Jak kdy. Mimo kurt se směju určitě víc, třeba teď při Fed Cupu jsem měla na večeři hotový záchvat smíchu. Ale tenis? Já myslím, že s věkem nad ním občas až moc přemýšlím, nedokážu se tolik uvolnit. Jindy jsem ale v pohodě a říkám si: ,No bóže, tak jsem to zkazila.̒ Prostě jak se vyspím.“ (smích)
Jak často pláčete?
„Jako pláču, to jo... Když to na mě po zápase jde, tak se to snažím vydržet do šatny, z dosahu kamer. Je to těžký. My jsme vidět pořád, všichni nás lustrujou od hlavy až k patě a my si to uvědomujeme.“
Rozpláče vás něco víc než tenis? Romantický film?
„Poslední dobou ani ne. Měla jsem to často, jak ty hormony s námi cloumají, tak se to stane. A teď? Jasně, když jsou nějaké problémy nebo zdravotní věci, tak je to samozřejmě horší než tenis.“
Lidé vás milují, protože jste navzdory slávě zůstala »normální«. Bylo těžké nestát se primadonou?
„Vůbec ne. Když jsem se dostala výš, tak jsem si vždycky říkala, že se nechci změnit.“
To říkají všechny a pak jsou z nich arogantní potvory...
„Já vím... Upřímně, vím, že jsem se trošku změnila. Musela jsem se naučit víc říkat ne. Ale snažila jsem se zůstat normální. Mít ráda rodinu, trávit s nimi čas, občas jim něco dovézt. To, že jste v něčem úspěšná, přece neznamená, že musíte být nafoukaná.“
Pozorovala jste na rivalkách, jak se mění?
„Určitě. Nechtěla bych jmenovat, ale vnímala jsem to.“
Těší vás, že mezi tenistkami vyhráváte ankety o nejoblíbenější hráčku?
„Těší, to je přece hezký! Loni jsem půl roku nehrála a stejně mi to soupeřky daly. Vážím si toho, ty holky jsou fajn. Občas.“ (smích)
Už dva roky jste bez partnera. Pozorujete kolem sebe zvýšený zájem nápadníků? Nahánějí vás?
„Nevím, já jsem v tomhle trošku moc tvrdá, lidi si k sobě nepouštím. Asi jako někdo by se snažil, ale není na to nejspíš ta pravá doba.“
Posílají alespoň květiny...
„No, tak to už se mi dlouho nestalo, jestli vůbec někdy. (smích) Teď prostě nic.“
Zažil se termín zlatokopky. Existují i zlatokopové?
„Myslím, že existují, ale já se s takovým chlapem nesetkala. Teda doufám... Ono je zvláštní, když vám třeba někdo na Facebooku napíše, že vás miluje, aniž by vás znal. A připojí ještě: ,Ne proto, že máš peníze, vyhráváš a jsi slavná, ale proto, jaká jsi.̒ To je zvláštní.“
Podobné vzkazy ale dostávají všechny hvězdy.
„Hm, asi jo. Takže zlatokopové jsou. Ale přijde mi to takový... smutný. Já takové typy nemám ráda.“
Změnil se váš pohled na ideálního muže?
„Ani nevím. Já samozřejmě měla nějakého vysněného chlapa a postupem času se mi to nějak rozplývá, hodně ubírám. (smích) Asi jsem trošku náročná. Pak si řeknu, že mi je osmadvacet a ještě asi můžu být... Ale samozřejmě to takto asi dál nepůjde. Hlavně aby mě měl rád a byl hodnej.“
Spousta tenistek má vizi: ve 30 letech ukončím kariéru a založím rodinu. Vám je 28 let. Takže?
„No já měla vizi úplně stejnou – třicet, a stačí! Mně přijde, že pro ty holky je to jakási magická hranice. Ale teď se to posouvá, vidíme hráčky, kterým je 32 let a víc. A já? Určitě chci ještě odehrát olympiádu v Tokiu 2020, pokud se kvalifikuji, a pak se uvidí. Jak vydrží zdraví, jaká bude chuť i okolnosti. Dva roky ale stoprocentně.“
Takže i po 12 letech profikariéry tenis milujete?
„Baví mě pořád. Hodně jsem si to uvědomila v období, kdy jsem po přepadení nemohla půl roku hrát. Jasně, někdy toho mám plné zuby, co si budeme povídat, ale ve finále je to krásný sport. Pořád je to prostě dobrý.“
