14°C
Vízek o svatbě v Dubaji: Ani mě moc nestála! Dorazil i bývalý ligový boss
Tuctová veselka v zimním Česku? Kdepak, fotbalový glosátor Ladislav Vízek si vybral příjemnější kulisy. Svoji vyvolenou si vzal před dvěma týdny v Dubaji, za asistence bývalého šéfa českého fotbalu a trenéra Fudžajry Ivana Haška. Vízkovi přímo v Emirátech gratuloval jeho zeť Vladimír Šmicer.
Na týden dostal propustku z domácí Kozlovny a vyrazil udělat osudový krok do Dubaje. Povedlo se: bývalý fotbalový reprezentant Ladislav Vízek (63) se minulou středu podruhé oženil. Ano mu řekla jeho dlouholetá přítelkyně Simona (39), zdravotní sestra z porodnice pražské Thomayerovy nemocnice. „Nádherné dny,“ vyznal se Vízek v rozhovoru pro deník Sport, kde můžete každou středu číst jeho postřehy o aktuálním fotbalovém dění. „Hlavně mě to ani moc nestálo,“ zasmál se.
Vážně? Od svatby v exotice by člověk čekal nákladnou záležitost.
„Měl jsem kliku na sponzory. Třeba
Ivan Hašek
mi dal jako svatební dar pokoj v pětihvězdičkovém hotelu s výhledem na moře. Háša ze mě udělal šťastného člověka, kompletně to zorganizoval on.“
Byl i u prvotního nápadu, viďte?
„Před rokem jsme společně byli v Dubaji na konferenci, kde jsme předávali ceny byznysmenům. I mojí Simoně se tam líbilo. Už nějakou dobu jsme se chtěli vzít a český velvyslanec prohodil: Tak to udělejte tady, já vás oddám. Pak už to bylo na Hášovi.“
V Emirátech trénuje a vyzná se tam.
„Co všechno musel oběhat! Kdysi mi jako soupeř otravoval fotbalový život, teď je to asi můj nejlepší kamarád. Řekl jen: Jako svědek všechno platím. Možná se mě chtěl zbavit, když mě poslal do chomoutu v takovém věku.“
Nebyla ve hře varianta, že by šel za svědka váš zeť
Vladimír Šmicer
, vicemistr Evropy 1996?
„Elegantně se z toho vykroutil: Nemůžu ti svědčit, protože když jedu do světa, tvoje bejvalka mi hlídá psa. Takhle by se na mě vykašlala. Jsem rád, že tam Šmíca byl. I vnučka Natálka přiletěla z Londýna dědovi na svatbu. Možná bych měl zmínit ještě jedno známé fotbalové jméno.“
Prosím.
„Karel Kapr.“
Bývalý boss střížkovských Bohemians?
„Je to kamarád šéfa jedné soukromé pražské kliniky Viktora Furmana, který byl s námi v Dubaji taky. Proti Karlovi jsem nikdy nic neměl, takže v pohodě. Když nás s ním viděli, říkali jsme, že ho budeme předělávat, protože fotbal se dneska dělá jinak než za jeho mladých časů. Dohromady nás bylo asi čtrnáct, příjemná společnost. Vymetená obloha, třicet stupňů, pohoda u bazénu… I mojí paní se to moc líbilo.“
Byla to moje poslední svatba
Chtěli jste malou svatbu?
„Kdybychom ji měli v Česku, byla by velká, přišlo by třeba dvě stě nebo tři sta lidí. Muselo by se to asi dělat v Kozlovně, protože jinam by se všichni nevešli. Chtěl jsem klid v Dubaji i kvůli sobě: v tomhle věku už není moc obvyklé, aby měl člověk svatbu. Říkal jsem si, že mi pomalu kouká z kapsy parte – a jdu se ženit. U nás by byli lidi prostořecí, tak jsem to udělal v klidu v Emirátech."
Zvládnul jste úmorné cestování?
„Děkuju na dálku kamarádovi Romanu Vikovi, který všechno báječně zařídil., Letušky o mně věděly: Pane Vízku, tady si sedněte a kdykoliv lusknete, máte řízečky, a šampáňo. Šmíca chudák popíjel vodu a dělal, že k nám nepatří. Na zpáteční cestě totéž, rychle nám to uteklo.“
Jak si svatbu užila vaše šestiletá dcera?
„Chtěli jsme mít Viktorku před oltářem mezi sebou, ale rozplakala se a schovala se za křeslo. I kvůli ní jsme tu svatbu dělali: obě holky se jmenovaly Soukupovy a teď už jsme všichni Vízkovi.“
Mimochodem, neženil jste se v Dubaji i proto, abyste už nemusel nikam na svatební cestu?
„Přesně tak, spojili jsme všechno dohromady. Každopádně to byla moje poslední svatba: i kdyby ode mě všechny utekly, už nikdy se nežením. Nevím, jestli se teď v mém životě něco změní, ale jsem spokojenější a šťastnější. Aspoň na tu chvilku, co mi na světě ještě zbývá.“
