Dneska je můj sváteční den, naposledy pro vás píšu za svobodna. Budu se v Dubaji ženit, za svědka mi půjde Ivan Hašek. Je to dost pikantní: Háša na mě celej život hrál osobku, kopal mě a teď mi bude svědčit. V Emirátech je krásně, relaxuju u bazénu a pan Hašek se o mě stará jako o vlastního. Já snad ty sparťany začnu mít rád... Kolem svatby je strašně moc papírů, ale všichni se těší. I já.
V Dubaji máme o tři hodiny víc, takže jsme se na pondělní mač se Slovenskem dívali skoro až od půlnoci místního času. Koukal jsem se v doprovodu bejvalýho manažera repre Šmíci a exšéfa svazu Háši. Hned jsem si říkal: To budu pro psaní fejetonu nabitej!
Skutečnost je trochu jiná, nebyl to zase až tak zajímavej fotbal. V těchhle zápasech to tak občas bejvá, to se holt musí prominout. Díky vítězství jsme ale byli všichni spokojený, dobře to dopadlo. Nejlepší je, že jsme zůstali ve druhým koši před losováním kvalifikace na EURO. Třetí koš by možná znamenal stopku.
Dělalo to na mě dojem, že naši kluci chtěli asi víc než Slováci. Ti hráli výborně proti Ukrajině, kterou přejeli 4:1, a i v Edenu byli hodně namotivovaný. Jenže zahráli úplně jinak, než jsem předpokládal. Zdálo se mi, že proti nám chtěli až moc, což nebylo poprvé. Byli tak nastartovaný, až se jim zápas nepovedl. Znovu jsem v tom hrál velkou roli: ze srandy jsem si vsadil na Slovensko – a na co vsadím, to vždycky dopadne obráceně. Tak abyste viděli, že na český výhře mám podíl i já.
A teď zase chvilku vážně. I když naši nezahráli nějak echt dobře, o ten jeden gól byli lepší. Na fotbale jsem si moc nepošmákl, v paměti mi utkvěly vlastně jen dva okamžiky.
První byl gól Patrika Schicka, kterýho považuju za velkej příslib českýho fotbalu. Udělal to mazácky. Už od půlky věděl, co provede. Pohodil si míč a proměnil to nádherně. Je vidět, že je z ciziny otrkanej. Škoda že v AS Řím tolik nehraje: vydělal by na tom on i nároďák.
A druhej stěžejní moment? Znovu musím zmínit Schicka, tentokrát v negativní souvislosti. Mám za to, že ho Škrtel tím šíleným skluzem na konci první půle chtěl zlikvidovat. Měl asi vztek, že jim dal gól na Slovensku i u nás, po kotnících mu šel brutálně. Naštěstí tomu Patrik utekl.
Fanoušci mohli bejt spokojený, derby se Slovenskem se vždycky bere trochu jinak než ostatní zápasy. Vezměte si třeba stopera Škriniara, kterej v Interu Milán bere pohádkový peníze, ale v Edenu zahrál pod psa. To ale neznamená, že nemáme co zlepšovat.
Se Šmícou i Hášou jsme se shodli, že proti silnějším týmům budeme potřebovat stopery, který uměj konstruktivně rozehrát. Čelůstkovi s Kalasem tenhle zápas svědčil, mohli jen odkopávat. Nechci říct, že to jsou hordubalové, svůj úkol proti Slovensku splnili na jedničku, ale do fotbalu to moc nebylo. I proto nemám pocit, že by Jarda Šilhavý už našel svoji finálovou jedenáctku.
Nespletete se, pokud řeknete, že s Jardou přichází lepší časy. Až je to ke Karlu Jarolímovi trochu moc krutý. Když si od kluků čte, že za něj byl v reprezentaci chaos, musí mu bejt blbě po těle. Ale asi to tak vážně je, protože výměna kouče přinesla obrat v myšlení hráčů a jejich vnímání nároďáku.
Jarda chytil svoji novou roli dobře za pačesy a naučil tým vítězit, změnil jeho charakter a duši. Je komunikativní, veselej a umí bejt i psycholog, což je pro státního trenéra strašně důležitý. Kluci mají za sebou tři vítězství ze čtyř utkání a teď si můžou přes zimu odpočinout, aby byli fit na těžký jarní zápasy. Jeden čeká dneska mě – a musím ho vyhrát. Něco mi říká, že se to povede.
Témata:
fotbal, svatba, blog, komentář, Ladislav Vízek, Jaroslav Šilhavý, sport, Sport na Heureka.cz
Související články
