Novák: Klidně nosím i ručníky

Bývalý 5. hráč světa, nyní 33letý veterán, pomáhá Prostějovu v extralize jako kapitán, trenér i hráč v jednom. A vede si dobře, tým hraje o titul. Rozhodne se zítra ve finále.

Znamená tahle vaše kapitánsko-trenérská role, že se po době pro odpočinek vracíte do tenisu z druhé strany?
„To určitě ne. Jsem strašně rád, že můžu být při extralize, vždycky jsem byl týmový hráč a tohle je můj vrchol sezony. Skončil jsem kvůli dětem, nechtěl jsem už cestovat, věnuji se rodině. Když hraju, dělám to, co jsem dělal posledních dvacet let. I to mrazení při zápase z lavičky jsem si už zažil. Tohle vážně neřeším.“

Jak často hrajete zápasy?
„Před extraligou jsem hrál bundesligu, to je tak šest týdnů zpátky. Jinak ale pravidelně trénuju, udržuju se v kondici, v herním rytmu.“

A taky hrajete fotbal za tým Haná Prostějov, máte ze dvou zápasů jednu přihrávku na gól. Co vás na fotbale chytilo?
„Vždycky jsem měl rád fotbal. Hrajeme tam s kamarády, někteří jsou bývalí tenisti, hýbu se, držím si kondici. Jsem útočník, ale na nějaké vynikání nebo zviditelňování to není. Hlavní je radost ze hry.“

Když zase hrajete tenis, netáhne vás to nazpátek na turnaje?
„Kdepak, s tím jsem skončil. Kdybych se měl vracet, musel bych se tomu věnovat od A do Z, zase perfektně trénovat, nemohl bych tam jít jen tak ze stoje. A kromě toho by mě čekalo nahrávání bodů od začátku, protože už nemám žebříček, takže bych musel objíždět ty nejmenší turnaje a začínat od píky. To není reálné. Já jsem skončil.“

Ale extraligu hrajete.
„To se týká Prostějova, jak už jsem říkal, je tady skvělý tým lidí, bez nichž by nebyl ten perfektní areál a ani já bych nebyl tam, kam jsem se dostal. Rád vypomůžu, tenis miluju, pořád jsem tenista. Jako vždycky je to v tomhle kolektivu fantastický.“

Kromě hraní zápasů máte ještě dvě role, trenéra a kapitána. Jak je kloubíte?
„Jsem připravený ve dne v noci pomoct. Když můžu hrát, tak jdu, ale vím, koho všeho máme na soupisce a že hráči jako Andrejev nebo Berdych musejí hrát víc. Nějaká ješitnost, když nehraju, tady nehrozí.“

Co tedy děláte?
„Je to prosté. Když si někdo chce jít zahrát, rád to udělám. Když někdo chce, abych si sednul na jeho zápas na pár gamů, taky se toho nebojím. Je to pořád motání kolem tenisu. Třeba si někdo zapomene ručník nebo pití a já mám zrovna čas, tak jdu, to do toho taky spadá. Jsme tady pohromadě, máme jeden cíl, a to je titul.“

Byl jste 5. na světě, byl jste vždy skvělý v Davis Cupu. Jak snášíte současný ústup českého tenisu z předních příček?
„To je samozřejmě jeden pohled... Když se daří, je všechno v pořádku, a jakmile ne, hned se mluví o krizi. Zažil jsem to sám. Jakmile jsem byl třicet na světě, už to nebyl ten Novák, co býval. Posunul jsem se na dvacet a najednou bylo po krizi. Tak to má být i teď? Že za měsíc někdo vyhraje turnaj a krize bude pryč? Tenis je specifický sport, může se změnit jedním zápasem.“

Jenže on se letos mění spíš k horšímu, soudě podle žebříčku.
„Nedaří se třeba tolik, jako by kluci sami chtěli. Ale já proti nim nepůjdu. Samozřejmě nemáme nikoho do desítky, nemáme hráče jako Federera nebo Nadala, kteří by byli pět let na špici žebříčku, ale kluci potenciál mají. Vloni byli do patnáctky, ale nepostupovalo se v Davis Cupu a brblalo se. Letos se postoupilo, ale kluci jsou níž, než by si sami přáli, a zase je všechno špatně. My jsme malá země a laťka je vysoko. Od dob Drobného, Javorského, Kodeše, Novotné, Mandlíkové, Lendla, Kordy nebo Nováka jsme měli někoho do desítky, teď tam nikdo není, ale to přece není tragédie.“