Rafael Nadal má k New Yorku zvláštní citový vztah. Jako teenager se procházel s rodiči po Wall Street, nasával atmosféru Manhattanu. Pár měsíců poté viděl, jak teroristé namířili letadla do World Trade Centra. „Ten den jsem bojoval o své první body do žebříčku ATP v Madridu. Měl jsem třináct mečbolů a prohrál. A pak jsem uviděl v televizi tu katastrofu. Z toho obrázku mě dodnes mrazí.“

Ve spodní části Manhattanu se již pilně budují nové mrakodrapy a stejně tak pilně se Španěl snaží o dobytí Flushing Meadows. Sedmkrát nastoupil na modravý a kluzký beton newyorských kurtů a dostává se čím dál blíž.

Poslední dva roky skončilo jeho tažení v semifinále, to je jeho maximum.
„Vlastně ale nevím, zda budu někdy schopný tady vyhrát,“ přiznává však sám. Jeho předchůdce Björn Borg, fenomén French Open i Wimbledonu, se kterým má Nadalova hra tolik společného, to nikdy nedokázal.

I pro Nadala je stříbrný newyorský pohár nejtěžší trofejí k uzmutí. Roli hraje několik faktorů. US Open je posledním grandslamem sezony, kdy již mívá Nadal kvůli svému fyzickému stylu v nádrži méně paliva.



„Kdyby se hrálo v New Yorku dříve, měl bych víc šancí. Nejdůležitější část roku je pro mě období s French Open a Wimbledonem, po něm jsem vyždímaný, forma jde logicky dolů,“ souhlasí.

V minulých letech přilétal španělský král z Mallorky na US Open fyzicky rozsekaný či mentálně vyčpělý. V roce 2007 měl bolavá kolena, o rok nato zase ověnčen čerstvým titulem olympijského vítěze z Pekingu byl totálně vyčerpaný. Loni hrál s natrženým břišním svalem.


Na rychlém betonu s nízkým odskokem jsou agresivní soupeři schopni ho víc zatlačit. Vždyť mnozí dnes tvrdí, že Flushing Meadows je bleskovější než wimbledonská tráva. „Navíc tady míče skáčí hodně nízko a jsou měkké, neberou tolik mé rotace. A na centrkurtu se točí vítr jako nikde na světě. Jsou to malé věci, které dělají velké rozdíly,“ míní Nadal.

Ani Američané si k němu nenašli cestu jako například k Federerovi, milovníkovi módy a luxusu, dobrému příteli šéfredaktorky Vogue Anny Wintourové, jež ho chodí podporovat. Nadal je pro ně spíš venkovanem z Mallorky, který vlastně kromě tenisu není ničím příliš zajímavý.

Showman mimo kurt moc není a to se v New Yorku neodpouští. Navíc ještě nedokázal v našem městě vyhrát, tak co na něm všichni vidí, ptají se Newyorčané.



„Ale stále se tu zlepšuji, učím se hrát na těchto dvorcích,“ myslí si Nadal. Mnozí experti o něm mají na úsvitu letošního ročníku vysoké mínění. „Nadal chce vyhrát US Open strašně moc. Tenhle chlapec je zvíře, je psychicky i fyzicky neuvěřitelný a pokud vydrží ve formě, tak bezpochyby může vyhrát,“ pronesl John McEnroe. „Já bych přál titul Rafovi, protože by si to jako skvělý hráč moc zasloužil,“ vyhlásil i Henri Leconte.


Ano, Nadal je pro US Open nostalgickým favoritem tenisového světa, jako býval při French Open Federer. Jenže jeho forma si v posledních týdnech vzala dovolenou. V Torontu vypadl v semifinále s Andy Murraym, v Cincinnati vyrobil přes 40 nevynucených chyb při čtvrtfinálovém krachu s Marcosem Baghdatisem.

Do dějiště turnaje tak přijel nejistý si sám sebou. Sice se tu může stát sedmým mužem, jenž by zkompletoval sbírku všech grandslamových titulů a prvním tenistou od Roda Lavera a jeho Grand Slamu z roku 1969, který by dokázal vyhrát French Open, Wimbledon i US Open v řadě, to ho ale příliš netrápí.

Zakleté grandslamy tenisových hvězd

Rafael Nadal (Šp.) - US Open Bjorn Borg (Šve.) - US Open Pete Sampras (USA) - French Open John McEnroe (USA)  - French Open Boris Becker (Něm.) - French Open Jimmy Connors (USA) - French Open Stefan Edberg (Šve.) - French Open Ivan Lendl (USA)    Wimbledon Mats Wilander (Šve.)    Wimbledon