22°C
Vyučený kuchař si myslí, že je nadčlověk: Limberský, ty jsi hov*do!
V opilosti nabourá v luxusním bouráku, pak chce zbaběle utéct. Když ho policisté chytí, dělá velká ramena, vyhrožuje jim. Chová se jako nadčlověk, který přitom mohl v nejhorším případě klidně někoho zabít. Pár dnů poté oslavil gól gestem, jak řídí auto. To už je na facku! Jaký vůbec je reprezentant a bývalý kapitán Plzně David Limberský?
Vyučil se kuchařem, ale v hrnci toho zrovna moc nenamíchal. To spíš na fotbalovém trávníku, kde si vybudoval takovou pozici, že se vyšvihnul až do reprezentace. Snová kariéra, na účtu balík peněz, nadupané bouráky… Škoda, že Davidovi přeskočilo.
„Udělal jsem strašnou hloupost, pro moje chování neexistuje omluva. Přesto bych se omluvit chtěl. Udělené tresty jsem přijal, budu plně spolupracovat směrem k došetření celé záležitosti. Mrzí mě, že jsem tolik lidí zklamal a je mi jasné, že jejich důvěru budu zpět získávat velmi dlouho. I tak se o to ale pokusím,“ srdceryvně úpěl, když se na něho valila jedna kritika za druhou. Jenže nenapravitelný fotbalista tomu gólovou oslavou, jak kroutí volantem, dal korunu.
Limberský se dovede proměnit v neřízeného ďábla – příkladem je atmosféra na Spartě, kde mu nemohou přijít na jméno. Když nefilmuje penaltu, drží pod krkem Dočkala. Letná mu pak spílá: „Limberský, ty jsi hov*do.“ A nebyl by to obránce Viktorky, kdyby nepřitopil pod kotlem. S ligovým pohárem v ruce si o létajícím hmyzu zanotoval s fanoušky na trávníku i v kabině se spoluhráči.
Mimo fotbalové trávníky jede Limberský ve stejných kolejích. Je to pařmen, rád si přihne, pro průšvihy nechodí daleko. A v Plzni to ví! „Musíme ho držet nakrátko. Pomalu, abychom mu dali GPS nebo bodyguarda. Několikrát mi s Milanem Petrželou foukali do balónků. Byli tehdy zelenější než balónky, do nichž dýchali,“ vzpomínal na Limberského přešlapy generální manažer klubu Adolf Šádek.
Světlých okamžiků najdeme v kariéře Limberského pomálu, přesto někdy má srdce na správném místě. Titul pro nemocného spoluhráče Mariána Čišovského bere jako samozřejmost, stejně jako podporu svého kamaráda.
Když v roce 2010 nešťastně přejel věrného fanouška Žita při návratu ze zápasu v Brně vlak, Limba byl první, kdo na zesnulého kluka zavzpomínal. „Žita jsem znal dlouho, byl z Plzně. Občas jsme spolu zašli i na pivo, byli jsme i na jeho pohřbu. Musel jsem tam být.“
Tohle sympatické gesto by si měl Limberský zapamatovat do doby, než zase něco provede. Jako kapitán Plzně a člen reprezentace měl jít příkladem, což se mu¨vůbec nedařilo….
