PŘÍMO Z IZRAELE | Celých devadesát minut byl na nohou. Rozdával taktické pokyny, gestikuloval směrem k hráčům. Tu pochválil, tam poukázal na chybu. Co na tom, že i v pozdních večerních hodinách se teploměr v Tel Avivu šplhal ke třicítce. Pro trenéra Miroslava Koubka žádný problém. „S tímhle mužstvem žiju,“ vykládal po sladké výhře 2:1 nad domácím Maccabi.
Tenhle úspěch výrazně postrčil českého mistra k čtvrtému předkolu Ligy mistrů. Před odvetou mu dal do ruky všechny trumfy. Plzeň byla na svého soupeře dokonale připravená, na čemž má obří zásluhu právě Koubek. Trenérský mazák ušil taktiku na míru, navíc do sestavy nově zařadil hráče, kteří duel rozhodli.
Trenére, naplnil duel vaše předpoklady?
„Ano, průběh zápasu byl podle očekávání. Potvrdilo se, že domácí tým je v ofenzivě silný, kreativní, kombinačně zdatný. My jsme chtěli zvládnout jejich útočnou sílu, to byl první moment, který jsme museli dokázat. Naše taktika byla, abychom Maccabi nedovolili zejména vnikání na kolmé přihrávky, ať už po zemi nebo za obranu. Na to jsme se hodně připravovali.“
Co jste hráčům kladl na srdce především?
„Bylo potřeba být v aktivním bloku a chodit do brejků. Proto šli do sestavy hráči, kteří tyhle schopnosti mají. Ať už Mahmutovič nebo Petržela. V prvním poločase se nám to podařilo zrealizovat. Druhý poločas už souvisel s počasím, kdy na nás byl trochu cítit úbytek sil.“
Jak moc kalí radost inkasovaná branka?
„Mě hlavně mrzí, že byla hodně laciná. Myslím si, že jsme to mohli vyřešit lépe. Je to škoda, protože jsme soupeři dlouho vzdorovali. Ale i tak s výsledkem převládá spokojenost. Ještě nás ale čeká jedno utkání, na které se musíme důkladně připravit.“
V závěru to byla pořádná divočina, skórovat mohly oba celky…
„Soupeř to pak otevřel, hrál na opravdu velké riziko. Mohli jsme přidat třetí gól, některé situace jsme bohužel nevyřešili dobře. Kovaříkovo břevno nestačilo. Přesto je na místě mužstvo pochválit, protože hráči naplnili taktický plán. Za to jim náleží kompliment. A že se nějaká chybička s takhle silným soupeřem udělá? To k fotbalu patří.“ (usmívá se)
Před prvním duelem jste hovořil o tom, že jsou šance 50:50. Jak to vidíte nyní?
„No, vyjádřím mírný optimismus…, takže 60:40 pro nás. Bude to jiný zápas, vše si musíme vyhodnotit, rozebrat. Samozřejmě věříme v sílu domácího prostředí a v podporu našich výborných fanoušků.“
Mluvil jste o velkém výkonu hráčů, i vy jste se ale u postranní čáry činil, že?
„Někdy se mi zdálo, že mě hráči v tom hluku i slyší. (směje se) Já s tímhle mužstvem žiju, jsou to věcí z přípravy, které si během zápasu jen ukazujeme, gestikulujeme.“
Nezastavilo vás ani to nesnesitelné vedro…
„Už se taky těším, až si dám pivo! Bylo náročné, nesmírně náročné. Domácí jsou lépe adaptovaní na počasí. V hlavě jsem měl strašák, jak se s tím vyrovnáme. Dopadlo to dobře.“
