9°C
Legenda Sparty Zelenka ukázal jizvu po transplantaci: Na pivo si počkám!
Pouhé dva týdny uběhly od zákroku, který Jiřímu Zelenkovi (46) zachránil život. Legendární útočník hokejové Sparty podstoupil transplantaci ledviny a už zase září tak, jak ho znají všichni fandové!
Jak se vám s novou ledvinou žije?
„Po tom, co jsem si prošel během posledního půlroku, kdy jsem byl na domácí dialýze, je to teď prostě nádhera. Mám malé bolesti, ale každým dnem je to lepší a lepší. Od 25. července jsem úplně nový člověk. A ten nejšťastnější na světě!“
Kdy jste poznal, že je s ledvinami něco v nepořádku?
„Zničehonic mi začaly otékat nohy a začal jsem nabírat strašně na váze. Najednou jsem měl 120 kilo, ale byla to jenom voda. Když jsem si na tělo sáhl, tak jsem se jenom promáčkl... Pak jsem se nevešel ani do bruslí a to bylo něco strašného, protože já mám boty na míru. Tak to jsem věděl, že je něco hodně špatně. Pak proběhla hlubší kontrola a zjistilo se, že mám chronické onemocnění ledvin.“
To musel být šok...
„Jo, když mi to paní doktorka řekla, tak to bylo něco strašného. Vždyť já byl celý život zdravý, neměl jsem kromě hokejových úrazů nic vážného. Byl to šílený zásah na psychiku, začal jsem zmatkovat. Strašně jsem se tím dusil a byly dny, kdy jsem na tom byl špatně. Ptal jsem se, proč to potkalo zrovna mě... Pak jsem si ale řekl, že je na světě spousta lidí, kteří na tom jsou mnohem hůř. A i doktoři mi říkali: Zelí, vydrž to, jsi mladý, jsi sportovec, je to jen otázka času, než dostaneš novou ledvinu!“
Nakonec jste ji dostal už po půl roce, víte od koho?
„Ne a ani se po tom nepídím. Na to je lékařský zákon, že se to nesmí říct. Ani nevím, kolik tomu člověkovi bylo, a nechci to vědět. Měl jsem kliku, že jsem ji dostal tak brzo, a teď hlavně chci, aby fungovala co nejdéle.“
Jak proběhla samotná transplantace?
„Pan doktor mi řekl, že je to jako výměna oleje. Přijede auto a jedete dál. (úsměv) Ale byl to strašný fofr. Ve 12 hodin mi volali z IKEM, ve dvě jsem tam díky pomoci kámošky Irči byl a v půl deváté už jsem ležel na sále!“
Pomohlo vám, že jste sportovec, takže tělo bylo na zákrok lépe připraveno?
„Jo, to asi hrálo velkou roli. Mně se ta ledvina totiž rozběhla hned na sále. Asi vycítila, že tělo zná vrcholový sport, a taky chtěla začít naplno makat!“
Když jste se pak probral, pocítil jste hned úlevu?
„No musím říct, že první tři dny to byla strašně nepříjemná bolest. To bych fakt nikomu nepřál. A to si myslím, že z hokeje toho vydržím poměrně dost... Člověk se nemůže otočit, nemůže nic. Vevnitř je kompletně roztrhaný, má tam nový orgán. Všechno je čerstvé, navíc z vás všude koukají trubky, odkapává z vás krev. Ale pak jde o to v hlavě překousnout tu bolest. Člověk se naučí slézat z postele a pak ho žene dopředu vidina toho, že to půjde. Že člověk dostal druhou šanci.“
Po transplantaci se v IKEM zůstává běžně 14 dní, vás ale pustili už po šesti!
„Řekli mi, že splňuji všechny požadavky na odchod domů, tak jsem šel. (úsměv) Ale musím dodržovat pokyny, které mi nařídili, a třikrát týdně chodit na kontroly.“
Jaké to jsou pokyny?
„Není to žádný velký seznam. Prostě na sebe být opatrný, chodit na krátké procházky a vyvarovat se míst, kde je hodně lidí. Hlavně první dva měsíce, abych nechytil nějaký bacil. To by bylo špatné.“
Ale teď sedíme v restauraci...
„Jo, přijdu se sem občas pozdravit, ale vyloženě jen na chvilku, abych něco nechytl. Vím, že jsem dostal druhou šanci, kterou nechci pokazit. Takže se snažím to, co mi řeknou doktoři, dodržovat.“
A pivo si dát můžete?
„První den mi ho povolili, tak jsem si dal. Ale když jsem pak šel druhý den na kontrolu, tak mi ho hned zase zatrhli... (smích) Já se ale nikam neženu. Teď mám vodu s citronem, což mi bohatě stačí. Pivo mi neuteče. A až řeknou doktoři, tak si ho s chutí zase dám!“
