Syn Konopáska, jehož partu rozprášila STB: Táta nechtěl jitřit vzpomínky!
Narodil se víc než dva roky poté, co jeho otec v březnu 1955 opustil vězení a uranové doly. I proto chtěl syn slavného hokejisty Jan Konopásek (62), aby mu táta Stanislav (†84) o všem vyprávěl. Bylo to ale pro něj příliš bolestné.
Bavili jste se o době, kterou strávil uvězněný?
„Moc ne, spíš až v závěru. Já (odmlčí se) …jsem se mu moc nevěnoval, měli jsme s manželkou statek, 15 let jsem farmařil. Až když odcházel, navštěvoval jsem ho častěji. Ale to bylo málo. Teprve pak jsem jej chtěl přimět něco říct, jak to bylo se Zábrodským a v 50. letech. Vždy mě diplomaticky odbyl. Nechtěl dál jitřit vzpomínky, zatěžovat mě, ani to v těžkých chvílích vytahovat.“
Projevovalo se na něm vězení?
„Hrozně dlouho se léčil kvůli nervům, byl i na neschopence. I když Jáchymov bral s humorem, projevilo se to na něm takhle. A jeho infarkty? Kouřil, pil kafe, ale vše přečkal a šel dál.“
Jaký byl váš otec?
„Vážím si ho nejen jako výborného hokejisty, ale i jako osoby. Byl to noblesní člověk, uměl si dělat legraci jak z druhých, tak ze sebe. Byl vtipný a choval se čestně. Měl jsem ho hrozně rád.“
Byl na vás přísný?
„Spíš normální, a to i v hokeji. Nebyl jak ti dnešní tatínkové, kteří syny mordují od pěti let a říkají, že něco musí. Táta k tomu přistupoval normálně, jednou na zápas přišel, jindy ne.“
Proč jste nenapodobil jeho slavnou kariéru?
„U hokeje jsem sice vydržel docela dlouho, ale nebyl jsem dost dobrý. Mým největším úspěchem je přečkání vojny ve Slavii Karlovy Vary ve třetí lize. Dál jsem hrál pouze pro zábavu.“
Pociťoval jste, že máte takhle slavného otce?
„Jen když mi to někdo řekl, ale mně to moc nedocházelo. Navíc nepatřím mezi lidi, kteří se chlubí. Samozřejmě jsem si to uvědomoval, ale nikdy jsem toho nevyužíval.“
