5°C
Deset let od náročné transplantace! Ledvina běží nad plán, těší Mikolandu
Před deseti lety ležel v nemocnici po transplantaci ledviny a kvůli sedmnácticentimetrové jizvě se nemohl ani otočit. Když vstal, lékaři mu nařídili nosit roušku. Teď ji kvůli koronavirové hrozbě bývalý fotbalista Petr Mikolanda (36) navléká zase.
Ledvinu od maminky máte už deset let. Jaké byly původní prognózy?
„Podle předpokladů měla Lenička, jak ledvině říkáme, vydržet pět až osm let. Takže je dobrá zpráva, že už deset let funguje, ale pravděpodobně se blíží doba, kdy budu muset opět na transplantaci. Tahle doba navíc lidem s podobnými obtížemi nepřeje.“
Covid vás ohrožuje více než jiné. Jak tomu čelíte?
„Pro mě je to blbá doba. Musím si dávat velký pozor, ruce mám rozežraný od dezinfekce, nosím roušky. Mám oslabenou imunitu, ta nákaza je pro mě dost riziková. Už aby to skončilo, nebo nás to zničí. Nehýbeme se, budeme obézní.“
Asi byste měl být mezi prvními, komu nabídnou očkování, že?
„Nemám o tom zatím zprávy. Abych řekl pravdu, neženu se do toho. Ale pokud mi to lékař doporučí, tak to nejspíš absolvuju.“
Po transplantaci jste zvažoval návrat k vrcholovému fotbalu. Proč k němu nedošlo?
„Obnášelo to mnoho postupných kroků. Nejdřív se čekalo, jestli se ledvina ujme. Byla sice od maminky, ale ona má jinou krevní skupinu než já, v tomto ohledu to byla tehdy unikátní transplantace, vůbec první u nás.“
Vývoj byl ale dobrý, že?
„Ano, ale vrcholový fotbal už hrát nešel. Měl jsem to v hlavě jako naději, jenže s jednou ledvinou trvá regenerace dvojnásob dlouho. Proto jsem se dal na trenéřinu. Byl jsem v Táborsku, na Žižkově, u jedenadvacítky, v Saúdské Arábii. Když můžu, pomáhám v divizních Horkách nad Jizerou. Teď jsme doma v Praze, jelikož syn chodí do školy, a čekám, snad bude brzy lepší situace.“
Jak byste žil bez transplantace?
„Musel jsem v podstatě obden na dialýzy, což je obrovský zásah do života. Je to zátěž a zdaleka nejen časová.“
Co všechno jste za těch deset let stihl?
„Vyženil jsem dva syny, třetího sedmiletého mám s mou skvělou ženou. Jsme spolu třináct let. Ona už před první transplantací byla na testech a vyšlo, že darování ledviny od ní by možné bylo. Chce mi ledvinu darovat, až to bude potřeba. Jsem jí vděčný, oba víme, jakou zátěž by představovala nutnost zase chodit na dialýzu.“
