Haraslín skládá postel a umí se vytočit, ale... Děti za nic nemůžou
Stálice Sparty Lukáš Haraslín nechce týmovou pokladnu, skládá postel a umí se vytočit. Prásk. Pravačka poslala balon do pidibranky. Bum. Levačka minula zařízení a její majitel si ulevil: „Drevená noha.“ Lukáš Haraslín (28) je po zranění zpátky v tréninku Sparty.
Slovenská stálice ofenzivy Letenských má v arzenálu spokojený rodinný život i domácí kutilství. A taky obávanou a zdánlivě přečtenou gólovou »obalovačku« zleva na zadní tyč. „Jsem typ hráče, který trénuje precizně. Vím, že to všichni znají, ale když to trefíte tak, jak máte, povede se, že to brankář stejně nechytí,“ pověděl Haraslín Blesku při kempu Sparty v Marbelle.
Lukáši, jste ve Spartě už tři a půl roku, takže mazák. Máte v mužstvu své slovo a umíte si ho vzít, když se nedaří, což se na podzim stávalo?
„Myslím si, že každý hráč by si měl říct to své. Samozřejmě, pokud to má hlavu a patu. Takže si beru slovo i já. Jsem typ, který to potřebuje dostat ze sebe, a kluci to vědí, ale není potřeba zvyšovat hlas.“
Tak jako ve slovenském nároďáku, ve kterém jste pokladníkem týmu. Ve Spartě taky?
„Ne, ne. To bych toho měl asi dost, kdybych musel zvládat pokuty ve slovenské reprezentaci a ještě ve Spartě. Nepotřebuji, abych v tom měl chaos.“
Musíte tam spoluhráče upomínat o peníze?
„Tak samozřejmě a funguje to tak v každém týmu. Nejde o to, že bych já něco utrácel, ale jsou to peníze, ze kterých se platí společné večeře či teambuildingy.“
Ve slovenském národním áčku se staráte i o věci mimo fotbal. Třeba spoluhráčům sháníte holiče. Vyžaduje to přehled a šikovnost, jak ste na tom s domácími pracemi?
„Když je třeba doma něco udělat, tak to udělám. Jako třeba teď, kdy jsme potřebovali poskládat postele. Sice nadávám na to, že přibalené plány jsou moc složité. Těžko se do toho dostávám a je to jako zápas. Když nechytíte začátek, tak je to těžké. Takže to bylo v tom plánu špatně napsané, musel jsem tu postel znovu rozmontovat a zase smontovat. O hodinu a půl víc práce, ale baví mě to . A víte, co mě baví nejvíc?“
Povídejte.
„Práce okolo domu na Slovensku a v Praze okolo bytu, kde mám zahrádku. Tyhle zahradní věci mě opravdu baví.“
Ještě k té Praze. Zaslechl jsem, že za celou dobu angažmá ve Spartě jste nikdy nebyl na Karlově mostě. Je to pravda?
„Nebyl jsem tam, a řekl jsem, že dokud budu hrát fotbal, tak tam kvůli návalu lidí nepůjdu. Ale…“
Ale?
„Když budeme mít s Spartou nějaké oslavy, tak se přemůžu a půjdu. Oslavy titulu byly na lodi pod Karlovým mostem, když zas vyhrajeme ligu, tak můžeme vymyslet, že půjdeme na most.“
Co vás ve fotbale spolehlivě naštve a co potěší?
„Každý prohraný zápas mě dokáže neskutečně vytočit a nejvíc zápas, který jsme vůbec neměli prohrát ani remizovat. Že jsme si ho pokazili sami. Opačně je to vědomí, že jsme odehráli super zápas, že jsme udělali všechno proto, abychom ho vyhráli, a povedlo se to.“
A v životě?
„Mám krásnou rodinu, s manželkou dvě zdravé děti, takže se stále snažím myslet pozitivně. Někdy vás děti vytočí, ale to zná každý. Může se vám stát, že se vám nedaří tak, jak byste chtěl, zvýšíte hlas, ale ty děti za to nemůžou. Takže si na to dávám pozor a jsem naštvaný jen na sebe. Musím rozdělovat to, co se děje doma a mimo domov. Nejvíc mě těší, když jsou moje děti a manželka šťastní.“
Souvisí nějak s rodinou i vaše gesto při oslavě gólu, telefon a vyplazený jazyk?
„To je tak, že když byl syn Luca ještě mladší, tak jsem se vždy snažil udělat něco, co dělá on. Už když začal kopat do míče, dělal šaškoviny a pokaždé před odjezdem na zápas mi říkal: Táto, když dáš gól, tak uděláš tohle, a zhruba po roce jsem mu řekl: Dobře Luko, vymysli něco, abychom měli poznávací znak. Když se nám narodila dcerka, on něco vymýšlel a vyplázl jazyk. Tak jsem mu řekl: Dobře, tak já ti budu volat.“
To je moc hezká souhra. Navíc Luku vodíte do kabiny Sparty i slovenské reprezentace. Vypadá to, že se v necelých čtyřech letech vůbec nebojí.
„Já jsem byl vychovávaný stejně, když jsem byl v jeho věku. Snažím se ho brát do party i do společnosti, když jdu třeba na kávu. Aby se oťukal, aby se nebál lidí.“