Rekonstrukce tragédie biatlonistky Dahlmeierové (†31): Osudný zvrat, slzy táty a falešná naděje

Po dobytí vrcholu Great Trango Tower, který je lezecky extrémně náročný, se Laura Dahlmeierová se svou parťačkou Marinou Kraussovou (36) přesunula do základního tábora hory Laila Peak. Doprovázel je průvodce Baqir Jamal (56), který jim předával své cenné zkušenosti. Na obávanou horu vylezl už více než stokrát. „Provázel jsem je od 29. června. Laura byla tak skromná. Poslouchala mé historky, vtipkovali jsme a dobře si celou cestu do základního tábora rozuměli,“ vzpomínal po tragédii. „Slibovala, že se sem příští rok vrátí," dodal.

V neděli 27. července pak obě ženy využily výborných povětrnostních podmínek a vydaly se vstříc magické hoře. Podle plánu vylezly v ten den až do výšky 5400 metrů, kde postavily stan, aby v něm přečkaly noc. Nadšeně hodnotily lezecké zážitky, pily čaj a prostřednictvím pageru poslaly pozitivní zprávy o svém postupu Jamalovi do základního tábora a také odpověděly řediteli agentury Shipton Trek and Tours. Ten jim předal vzkaz od lezecké legendy Thomase Hubera, který se zrovna nacházel v základním táboře pod horou Latok. „Taky Thomase pozdravuj. Dneska šlo všechno celkem hladce," odpověděla mu Laura ve své poslední zprávě.

V pondělí obě ženy vstaly ještě před úsvitem. "Věděly jsme, že jsme technicky dostatečně zdatné a že podle předpovědi počasí, pokud vyrazíme ještě v noci, by mělo být všechno proveditelné. Nakonec jsme se ale rozhodly otočit ještě, než jsme dosáhly vrcholu," řekla později Marina. Podmínky se totiž začaly rychle horšit, do oblasti přišel teplý vzduch, sníh začal povolovat a hrozily sesuvy. Obě ženy byly dostatečně zkušené, situaci správně vyhodnotily a nechtěly riskovat. Ani tak ale tragédii neunikly.

Asi hodinu po poledni je při sestupu strmou severozápadní stěnou zasáhla v 5700 metrech kamenná lavina. Marina byla v tom okamžiku již v bezpečí u dalšího slaňovacího bodu, Laura ale v tu chvíli visela na laně a neměla jak se skrýt. „Viděla jsem, jak ji do hlavy zasáhl obří kámen a odmrštil ji do stěny, volala jsem na ni, ale nijak nereagovala," vyprávěla zdrcená Marina.

Hora dál zuřila a metala dolů kameny, Kraussová ale dlouhé hodiny odmítala parťačku opustit, dostat se k ní ale nedokázala. Okamžitě ale poslala pagerem do základního tábora zoufalé prosby o pomoc. "Bylo mi jasné, že jediný způsob, jak jí pomoci, je zavolat vrtulník," vysvětlila.

„Byl to šok. Plakal jsem, když jsem si o nehodě přečetl na pageru. Všechny krásné vzpomínky se mi vrátily,“ popisoval pak průvodce Jamal Bildu, jak ho neštěstí zasáhlo. 

Laura s Thomesem Huberem

Po několika hodinách marného čekání na záchranné týmy, když bylo jasné, že vrtulník ten den nebude moci vzlétnout, se otřesená Marina odhodlala opustit místo tragédie a zahájila sestup do základního tábora. Ani ona rozhodně neměla vyhráno, čekalo ji celonoční klesání ve velmi nebezpečných podmínkách. „Když se Marina 29. července vrátila k nám, napětí trochu polevilo a hrozně se mi ulevilo, že to zvládla,“ přiznal průvodce.

Mezitím byli o neštěstí v Garmisch-Partenkirchenu informováni Lauřini rodiče, Susi a Andreas Dahlmeierovi. Svět o neštěstí zatím tušení neměl.

Zprávy od Mariny byly velmi zlé, ale všichni stále věřili, že Laura mohla být "jen" v bezvědomí a vážně zraněná. V základním táboře a nedalekém městě Skardu, sídle expediční agentury, tak začala bitva o její záchranu, o níž nikdo ještě netušil, že je marná.

V pákistánských horách obsluhuje na rozdíl od Nepálu vrtulníky pouze armáda, ta ale kvůli blížící se tmě a špatným podmínkám přislíbila let až na následující den ráno. Agentura začala rychle organizovat i pozemní záchranu, pro tu ale potřebovala zkušené horolezce. Thomas Huber se nabídl bez váhání, Laura byla totiž jeho velkou kamarádkou. Pro misi zlanařil ještě další tři horolezce a povoláni byli taky dva pákistánští nosiči. Háček byl v tom, že nikdo z nich nebyl pod Laila Peakem...

Záchranná skupina s Marinou Kraussovou

Huber si rychle balil věci v záklaním táboře Choktoi, další zachránci, Američan Marvell Jackson, jeho krajan Tad McRea a Francouz Alan Rousseau se nacházeli pod Mascherbrumem. „Prosím, přežij tuhle noc," modlil se Huber za kamarádku, když bezmocně čekal na úsvit. Vrtulník záchranou skupinu mohl vyzvednout až v pět ráno...

Andreas Dahlmeier je šéfem Horské záchranné služby Garmisch-Partenkirchen

Zkroušený táta Laury Dahlmeierové Andreas vyrazil časně ráno na základnu horské služby v Garmischi, jíž je velitelem. Kolegové, kteří se zprávu o neštěstí už dozvěděli, ho objímali a povzbuzovali. Stále ještě existovala naděje, že všemi milovaná Laura přežije.

V Pákistánu tou dobou teprve vrtulník dosedal do základního tábora, odkud na něj mávala zmučená Marina. Převzali si přesné souřadnice místa, kde došlo k neštěstí, dohodli strategii a vyrazili. „Několikrát jsme horu obletěli. Lauru jsem zahlédl ve sněhu a bylo zcela zřejmé, že už nežije," popsal později Marvell. Huber dodal, že je o tom přesvědčila pozice jejího těla.

Laura Dahlmeierová hovoří o nebezpečí v horách v dokumentu ZDF

Až o několik hodin později, po komunikaci s rodinou, informuje manažerský tým Dahlmeierové o nehodě. Využívá k tomu německou televizi ZDF, pro kterou pracovala jako biatlová expertka. „Laura byla 28. července s horolezeckou partnerkou, když ji zasáhl skalní sesuv. K nehodě došlo kolem poledne místního času ve výšce zhruba 5700 metrů. Vzhledem k odlehlé oblasti se záchranný vrtulník dostal na místo nehody až ráno 29. července. Přeletem vrtulníku nebyly zjištěny žádné známky života, přinejmenším je vážně zraněná," znělo prohlášení, které fanouškům ještě dávalo určitou naději, že vše může mít dobrý konec.

Z Marvellových i Huberových slov ale vyplývá, že víra v dobrý konec byla pohřbena už dopoledním přeletem. Přesto horolezci ještě odpoledne pákistánského času učinili pokus vyzvednout Lauřino tělo po zemi, protože bylo jasné, že vrtulník kvůli počasí nebude moci do takové výšky znovu vzlétnout. Večer se ale vrátili zpátky, bylo to příliš nebezpečné.

Laura Dahlmeierová se stala sedmkrát mistryní světa

Rodina a Lauřini nejbližší si dali čas vyrovnat se s prvotním šokem a Lauřina smrt byla potvrzena až ve středu odpoledne. „Na základě zjištění z přeletu vrtulníku a svědectví její partnerky o vážností jejího zranění se dá předpokládat, že Laura Dahlmeierová zemřela okamžitě. Vyzvednutí jejího těla by bylo v náročných podmínkách se sesuvem kamení a změnami počasí na Laila Peaku příliš riskantní, a tedy i neuskutečnitelné," oznámil její tým.

Vysvětlil také, že ukončení pátrání je v souladu s poslední vůlí zemřelé. „Byla výslovná a podpisem stvrzená vůle Laury Dahlmeierové, aby nikdo v případě, jako je tento, neriskoval pro její záchranu život. Jejím přáním bylo, aby bylo její tělo ponecháno na hoře," zaznělo v prohlášení.

Zatímco se celé Německo a biatlonová komunita vyrovnává se smrtí své hrdinky, z Pákistánu přicházejí zmatečné informace týkající se vyzvednutí ostatků. Místní alpský klub nejprve prohlásí, že v rámci uctění památky věhlasné horolezkyně, rozhodně hodlá její tělo z hory vyprostit, aby to o pár hodin později dementoval s odkazem na její poslední vůli. Večer ale do celého sporu vstupují pozůstalí. „Rodina bude situaci na hoře ve spolupráci s místními úřady sledovat a ponechává si možnost zahájit kroky k vyzvednutí těla později," vzkazují.

Huber, jeho záchranný tým a přeživší Kraussová se přesouvají do Skardu, kde uspořádají tiskovou konferenci, na níž se snaží celou tragédii popsat a rozebrat. „Vyzvednutí Lauřina těla možné je, ale je to nesmírně riskantní, jak po zemi, tak vrtulníkem," vysvětluje novinářům Marvell. „Podmínky na hoře se v posledních 48 hodinách dramaticky změnily, každý den dochází k výraznému sesuvu kamení. A i když jste na dlouhém laně připevněném k helikoptéře, stále padá po stěně spousta balvanů," varuje. Stále otřesená Marina pak popisuje poslední minuty života své parťačky...

Pietní místo v kostele • profimedia.cz

Ve výloze obchodu s nábytkem, který v Garmisch-Partenkirchenu provozuje rodina Dahlmeierové, se od rána vyjímá bílá stuha se zlatým nápisem: »Navždy, Lauro«. Před sklem přibývají další a další svíčky. Další pietní místo je pak v místním kostelíku.

Smutný hrdina celé tragédie Thomas Huber se chystá na přesun zpátky do základního tábora pod horou Latok a následující měsíc se z prožité tragédie hodlá léčit tam, kde to jeho kamarádka milovala. "Pro Marinu to ale bude těžší, protože se bude muset vrátit domů a čelit každodennímu životu,“ varuje. Šestatřicetiletá lezkyně teprve vyráží do Islamabadu, odkud se v pondělí v tichosti přesune do rodné země, která stále ještě oplakává svou sportovní legendu...