Libor Zábranský obsadil v anketě Trenéra roku Českého olympijského výboru 3. místo, přestože je vlastně trenérem z nutnosti. Duše brněnského hokeje a hlavní boss přistoupil na střídačku svého týmu v situaci, když se v Kometě v personální otázce hlavního kouče nevědělo kudy kam. Celá jeho cesta začala, když musel ve třiceti letech přestat s profesionálním hokejem ze zdravotních důvodů. Kdyby se tak bývalo nestalo, český hokej by měl o jednoho výborného hráče navíc, ale Kometa by možná dnes nebyla tam, kde je. Dnes ji povede jako obhájce titulu do prvního utkání čtvrtfinálové série play off extraligy na ledě Vítkovic. V rozhovoru pro magazín Coach, který vedl zakladatel Unie profesionálních trenérů při ČOV Zdeněk Haník, se dozvíte o tom, jak klub začal budovat, o konci jeho kariéry i běžném režimu během sezony.
Co se to vlastně stalo s brněnským hokejem, že se z něj v moravské metropoli stal celospolečenský mejdan?
„My máme tu čest, že můžeme navázat na obrovskou tradici, kterou legendy našeho klubu ziskem jedenácti titulů dokázaly získat. Bohužel si Kometa prošla také dost špatným obdobím, my tomu v Brně říkáme doba hokejového temna, která trvala skoro dvacet let. A upřímně doufám, že už se to v historii klubu nebude nikdy opakovat. Hodně se věnujeme marketingu a není to zaměření pouze na to, abychom zviditelňovali značku a logo Komety, ale také chceme působit celospolečenským příkladem, pomáhat potřebným. I proto jsme před několika lety založili Nadační fond Kometa, který už v dnešní době pomáhá téměř sto rodinám, které mají děti s poruchou autistického spektra.“
Jako majitel, který potřebuje nějaký balík peněz, musíte být také politik. Jak vám to jde?
„Vy to víte stejně jako já, že bez podpory, a to na všech úrovních u nás, sport prostě dělat nejde. Ale velmi stručně k vaší otázce. Ještě se mi nestalo, za celých třináct let, co jsem v této pozici, abych se s někým nedomluvil. Včera jsem na stejném místě seděl hodinu s panem primátorem Vokřálem…“
Ten, myslím, fandí sportu, ne?
„Ano, vnímám to tak a je hodně aktivní směrem k výstavbě nových sportovišť za Lužánkami. Já tvrdím, že bez té podpory špičkové kluby u nás v České republice, ani svazy nemohou fungovat. Zaplaťpánbůh teď vnímám, že spousta politiků naslouchá, a myslím si, že plno vlivných lidí si uvědomuje, jak se tady zanedbává sportovní infrastruktura. A to nemluvím jenom o kluzištích, o tělocvičnách. Třeba fotbal má v tomhle strašnou výhodu, že v podstatě v každé vesnici fotbalové hřiště je. Ale hokej? Když nezamrznou přehrady a jezera, strašná spousta lidí nebo dětí si brusle v životě neobuje. Pálava tady tuším čtyři roky nebyla zamrzlá pořádně, aby se na ní dalo bruslit. Je tady obrovský nedostatek ledových ploch. A to není jenom o hokeji, ale o krasobruslení, o veřejnosti, o vztahu k bruslení. Ale zdá se mi, že je opravdu snaha ty věci zlepšit a do sportu více investovat. Myslím si, že je to daleko důležitější prevence než řešit potom někde drogově závislé náctileté nebo mládež, která chodí do hospod.“
Na začátku jsem Kometu financoval sám
Ale vraťme se k brněnskému hokejovému zázraku. Jak to všechno začalo?
„V hokeji jsem chtěl za každou cenu zůstat. Mým snem bylo vždycky vrátit se do Komety jako hokejista a pomoci jí k postupu do extraligy. A když se mi tento sen nesplnil, postavil jsem se k tomu v podstatě po svém a začal jsem. Abych byl schopen vůbec něco změnit, bylo potřeba změnit akcionářskou strukturu a poté i představenstvo s dozorčí radou. Po tři čtvrtě roku právnických tahanic jsem se vlastně stal majoritním akcionářem. A 2. května 2005 se změnilo představenstvo a začal jsem úplně od nuly. Vstoupíte do klubu, který je v podstatě na konkurz, kde na výplatách chybělo x milionů korun, na nájemném, na všem. Začal jsem tím, že jsem Kometu financoval sám. Asi i tím jsem přesvědčil okolí, politiky, partnery, že Kometa není černá díra. Trvalo to tři roky, ale podařilo se to. Dnes patří Kometa k lepšímu průměru, co se výše rozpočtu v rámci extraligy týče.“
Čím se teď víc cítíte? Manažerem, nebo trenérem?
„Já to takhle nevnímám. Tedy to, že bych měl tyto posty rozlišovat. Vždycky jsem byl tam, kde jsem cítil, že mě Kometa potřebuje. Od samého prvopočátku mého vstupu do klubu jsem působil na všech úrovních mládežnických kategorií. V první lize jsem byl u A-týmu asistentem Rostislava Čady. Za celou dobu mého působení v klubu jsem byl pořád na ledě.“
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
Už mám předplatné.
Přihlásit se
