Patří k 15 lidem na světě, kteří zdolali všech 14 osmitisícovek, a stále si klade nové výzvy. Rád jezdí na kole a na běžkách, ale svou osobností výrazně překračuje sportovní sféru. Horolezecká ikona Radek Jaroš je novým patronem Superlife, světa aktivního pohybu na serveru iSport.cz. Amatérským sporovcům chce ukázat, jak se nebát plnit si cíle a vedle toho ukáže, jak v rámci nového projektu Koruna světa pojede na horu Elbrus z Prahy na kole.
Jste po expedicích v Himálajích zvyklý na to, že sportujete sám?
„Nikdy jsem nevyhledával samotu, v horách jsem rád s lidmi, se kterými si rozumím. V Himálajích jsem začal být úspěšný, když jsem po několika velkých expedicích začal jezdit v malém týmu, ve čtyřech, ve třech, ve dvou lidech a pak i sám, ale nebyl to můj cíl, jsem společenský člověk.“
Co v této souvislosti říkáte na to, že dnešní rekreační sport je postavený na velkých akcích, kde se potkávají davy?
„Je to obraz doby, pro některé lidi je to fajn, mají to rádi, jinak by tam nechodili. Vznikají projekty s jistou návazností, utvoří se na nich skupiny a party. Lidé se mají s kým porovnávat, což je lepší, než když člověk někde nahodile sportuje, chce závodit a nemá v uvozovkách soupeře. Lidi samozřejmě závodí i sami se sebou.“
Superlife je založený i na tom, že známí sportovci ukazují veřejnosti způsob, jak si co nejvíc vychutnávat pohyb v rámci běžného života. Z jakého úhlu to chcete dělat vy?
„Rád bych ukázal, že se lidé nemusí bát žádné aktivity. Kolikrát stačí málo a to je ten startér, který je někam posune. Nejtěžší je v životě rozhodnout se. Jít na první trénink, na první závod, bojovat sám se sebou. Když budu lidem ukazovat, jak sportuju, může to pro ně být povzbuzení, protože i já jsem amatérský sportovec. Mám široký záběr aktivit a v žádném sportu nebudu nikdy špička jako v Himálajích. Pokud pojedu na kole nebo na běžkách, spoustu lidí bude lepší než já. Jde o to ukázat, jaký má tenhle pohyb význam pro život.“
Ví se o vás, že jste osmitisícovky zdolával i díky výborné kondici. Čím jste ji získal?
„Hlavně je dobrá pravidelnost, pak můžete dělat cokoliv. Je jedno, jestli si jdete na půl hodiny zaběhat, na tři hodiny na kolo nebo na hodinu na kajak. Hlavně něco dělejte, hýbejte se, pak jde kondička rychle nahoru.“
Jaký je ale první krok?
„Prvně musí chtít hlava, pak se rozhýbe i tělo. Motivaci můžete mít různou. Zhubnout, zlepšit se, být v psychické pohodě. Sport a adrenalin přinášejí pozitivní hormony, když se člověk krátkodobě dostane do stavu vyčerpání, přijde únava i krásné pocity. O to jde, člověk se musí vůlí zbavit zábran.“
Lidé si třeba říkají: Jarošovi se to mluví, když sportuje celý život a přizpůsobil tomu svůj režim. Co na tyto námitky odpovídáte?
„Každý rok, jako třeba teď, mám období, kdy třeba měsíc nic nedělám. Vůbec se nehýbu, protože sedím na pracovních schůzkách nebo na přednáškách. Vyrábím kalendáře, trička, knížku, film, prostě věci, které mě živí, takže toho mám hodně. Začínám každý rok a pokaždé se musím trochu překonávat. Myslím, že v tomhle je můj vzkaz pro lidi, protože nejsem vrcholový atlet typu Zuzany Hejnové, která trénuje každý den, někdy i dvakrát a o ostatní věci se jí stará tým. Já se starám sám o svůj život jako každý druhý.“
A vedle toho jste zvládl zdolat všech čtrnáct osmitisícovek.
„Když byly osmy, bylo to pro mě strašně důležité, takže jsem se vybičoval k usilovnému tréninku. I bez amputovaných článků prstů na nohách po omrzlinách z Annapurny, jsem minimálně měsíc před další expedicí začal běhat. Předtím jsem získával kondici na stepperu, běžkách, veslařském trenažéru. Musel jsem se překonávat pokaždé zhruba tři týdny, než přišly výsledky i radost. Začínám každý rok a opakuji, vím jaké to je. Jak zpívá, Petr Novák: Návrat na závodní dráhu je vždy těžší než začátek. Ale stojí to za to. Měl jsem i tendence, že bych se zkusil soustředit výkonnostně na běžky, ale to v naších podmínkách nemá moc smysl, proto jsem zvolil všestrannost. Ta dá dlouhodobou kondici i dobrý pocit. Když se navíc hýbete, má to pozitivní vliv i na psychiku.“
Nyní máte v plánu zdolat Korunu světa, tedy nejvyšší vrcholy na všech kontinentech. Budete tedy lidem v rámci Superlife ukazovat i krásy, které přináší spojení sportu a cestování?
„Za Korunou světa se vydávám právě i s tímhle účelem a netajím se s tím. Po úžasných dvaceti letech v úžasných Himálajích se mi otevírá možnost poznat jiné kouty planety a jiné hory, proto to chci dělat i trochu jinak.“
Proto v rámci cesty na horu Elbrus pojedete z Prahy na kole a v Austrálii se kromě výpravy na Mount Kosciuzsko zúčastníte i náročného závodu Crocodile Trophy?
„Mám tyhle plány a sny. Jsou to jiné výzvy, dostanu se zase do jiné dimenze. Na kole budu v rámci závodů průměr usilující o přežití, ale to mi právě vůbec nevadí. Dělám to pro sebe. Bude to sebepoznání, přijdou těžké chvíle, nebude pořád jen hezky, ale o tom to je, mít odhodlání a jít za tím, co chcete.“
