Dva své kolegy trenéry budu chválit a jednoho kritizovat. Koho? Stačí se podívat na ligovou tabulku a bude vám to hned jasné.
Pavel Vrba : vrátil se do polohy, která mu vyhovuje
Jako první si zaslouží poklonu Pavel Vrba: od začátku sezony s Plzní neztratil ani bod a už po dvanácti kolech má jistý titul podzimního půlmistra.
Je to unikátní, ale vlastně celkem logické. Viktoria hraje nejlepší fotbal v lize, má nejpečlivěji poskládaný tým a dokonale zažité automatismy. Obdivuju třeba čtyřiceti padesátimetrové náběhy, zato třeba Sparta hraje víceméně na pětníku. A to sebevědomí! Kluci si věří, že uspějí i venku, proto v lize neklopýtají. Tým je semknutý a jen tak ho něco nerozhodí.
Pavla Vrbu mám rád: je to pravý vůdce a dává týmu správné impulsy. Pomohlo mu, že se vrátil do známého prostředí; s Plzní má dva tituly a sahá po třetím. Po štaci u reprezentace byl nahlodaný a podrážděný na všechny strany, navíc mu to pak ještě nevyšlo v Machačkale. Ale na západě Čech se vrátil do polohy, která mu vyhovuje. Pravda, v Evropě má Plzeň problém. Protože co stačí na naši ligu, je v mezinárodním fotbale málo: soupeř vás do gólové šance pustí jen výjimečně.
Všimněte si, jak často hráči Plzně v Evropské lize prohrávají souboje, což se jim doma stává minimálně. Beru to tak, že pro Viktorku je prioritou titul a jisté místo v Lize mistrů pro příští sezonu. Pak do Plzně přitečou velké peníze a tým se posílí. Proto se nebojím, že by případný prosincový konec v Evropské lize s Vrbovým mužstvem osudově zacloumal.
Jindřich Trpišovský: přirozená autorita a lidskost
Další pochvala letí do Liberce za Jindřichem Trpišovským. Znám ho léta, učil jsem ho na fakultě v Olomouci. Jeho předností je přirozená autorita vůči hráčům a lidskost, i kvůli tomu ho teď považuju za českou trenérskou jedničku.
Nasměroval tým k velkému vítězství na Slavii i v derby s Jabloncem a nemohli jste si nevšimnout, jak oživil Milana Kerbra, kterého už mnozí odepisovali. Čím to, že se mu najednou tak daří a od Sportu dostal už dvě desítky? Hledejte za tím stažení ze zálohy do obrany. Razím teorii, že někteří fotbalisté potřebují mít situace na hřišti před sebou. Jako obránce se nemusíte otáčet s míčem do protisměru, většinou hrajete přímočaře a rovně. Nižší post prospěl i další liberecké tváři Romanu Potočnému, který dává góly i jako krajní obránce či záložník.
Andrea Stramaccioni: zažívá kulturní šok
Tleskal jsem trenérům z provincie, kritizovat budu klub z hlavního města a jeho kouče. Andrea Stramaccioni chtěl se Spartou projít do Evropy z MOL Cupu, ale minulý týden přišel krach v osmifinále s Baníkem. Vidím to takhle: když nejsou úspěchy v lize, nejspíš nebudou ani v poháru. Pořád přece pracujete se stejným týmem, ve všech soutěžích. Upřímně, Baník si postup přes Spartu zasloužil. Byl lepší a hrál modernější fotbal.
Stramaccioni evidentně zažívá kulturní šok. Byl překvapený, že v Česku hrajeme takticky a disciplinovaně, přitom právě takhle jsme získávali výsledky, hlavně u mládeže. Současná Sparta hraje dopředu enormně pomalu, přihrávky jdou jen do nohy, žádné náběhy jako Plzeň. Nulový moment překvapení, prostě průměr.
O drahých letních posilách Sparty byla řeč mockrát, ale s časem se v názoru utvrzuju: nováčci z ciziny vlastně ani nejsou potřeba, „staří“ čeští hráči jsou lepší a zákonitě dostávají víc příležitostí. I v nedělní lize proti Baníku mi u sparťanů chyběla radost ze hry, zdravé hecování. Dát kabinu dohromady asi není ve Stramaccioniho silách, takže za to musí vzít sami hráči. Klidně ať Tomáš Rosický s Davidem Lafatou vezmou parťáky na pivo, třeba pak tým začne fungovat i na hřišti.
