První dojem ze Stanciua? Hráč, který by mohl probrat Ben Chaima a spol.
Jak jsem viděl rekordní posilu v historii české ligy poprvé v akci v rudém? Hodnotit hráče po 45 minutách, s třetiligovým soupeřem a v hrubé přípravě, teď zatím vůbec nemá smysl. Rumunský záložník Nicolae Stanciu však stihl i za jeden poločas s Vltavínem pobavit fanoušky, připravit tři góly Sparty a hýřit aktivitou. Přístupem a fotbalovým myšlením se zcela vymykal od ostatních spoluhráčů.
Sportovní ředitel Zdeněk Ščasný to po utkání shrnul trefně. „Těžší zápasy teprve přijdou….“ Nicméně co vlastně fotbalista, za kterého Sparta byla ochotná zaplatit 96 milionů korun, během čtvrtečního odpoledne na Strahově převedl?
Už od prvních minut na hřišti bylo znát, že chce hrát. Jeho první myšlenka při přijetí balonu byla, jak se co nejrychleji dostat k soupeřově brance. Žádné omílání dozadu až k brankáři. Stanciu je přímočarý tvůrce hry, který chce co nejrychleji do zakončení.
Právě to na něm upoutalo zřejmě nejvíce. Během prvních pěti minut se dostal do střelecké pozice víckrát, než většina sparťanů během prvního poločasu. Jeho první pokus zpoza vápna dokonce olízl břevno. Do té chvíle to na Strahově vypadalo, jako když mají hráči střelbu z větší vzdálenosti zakázanou.
A u nebezpečné střely nezůstal. První gól Sparty založil krásným diagonálním pasem na rozběhnutého Zahustela, který jej poslal před branku, kde zakončoval Šural. Poté si Stanciu vzal míč na starost sám a dvakrát oslovil Tala Ben Chaima, aby se i on zapsal mezi střelce.
Srovnávat jej s Tomášem Rosickým jen proto, že zdědil jeho post a číslo dresu, není na místě. Bývalý záložník Dortmundu a Arsenalu byl zcela jiný a mimořádný hráč. Stanciu však vnesl do hry přesně ty aspekty, po kterých trenér Andrea Stramaccioni během podzimu volal: kreativitu a kvalitu ve středu pole.
Navíc, alespoň to tak proti Vltavínu vypadalo, se zdá, že by mohl probrat „spící“ borce, od kterých si na Letné sliboval trochu víc. Takový Tal Ben Chaim musí mít ohromnou radost, že po Tomáši Rosickém přišel do Sparty další hráč, který si nevytváří alibi zpětnými přihrávky k brankáři, ale v hlavě má především útok.
