Po NBA zůstala pachuť. Až budoucnost ji překryje
Pro leckoho může být návrat Jana Veselého do Evropy zklamáním, jehož velikost měří podle toho, jak moc se na jeho kariéru v NBA upínal. Osobně tenhle dojem sdílím jen zčásti.
Že Veselý v zámoří nepochodil, je evidentní. Tři roky jsou dost dlouhá doba na vybudování reputace, jenže v poslední sezoně se zdálo, že historicky třetí český dlouhán v NBA hraje spíš jen tehdy, až na něho vyjde řada.
Veselý sám musí vědět, jestli už do svého startu v roce 2011 dal veškerou vervu, nebo na sobě začal pořádně pracovat až s přibývajícím časem, kdy si uvědomil, že tenhle sen taky může hodně rychle skončit. A jestli už pak nebylo pozdě.
Jenže je tady jedno významné ALE, které nejde přehlížet. Veselý se v NBA dostal do dost špatného týmu, a to nejen výsledkově, ale i typově. Navíc si Washington umanul, že 211 cm vysoký a něco přes metrák vážící Čech je typem centra, kterého nasadí do mlýnice pod košem s pořezy o dvacet až třicet kilo těžšími. Tahle role Veselému uškodila vlastně úplně stejně jako jeho vlastní nemohoucnost ve střelbě jak z pole, tak z čáry trestného hodu.
Jestli měl Veselý za tři roky možnost svoji pozici v NBA změnit? To je hodně ošemetná otázka. Na místě, kam se nehodil, v týmu, kde nemohl dopředu vědět, jestli za týden bude hrát v základní sestavě nebo ho prohnije na kraji lavičky, to dost možná byl marný boj.
Během let v Partizanu Bělehrad, kde zazářil jako evropská senzace, se tradovalo, že tenhle Smečující Ninja je přímo zrozený pro NBA. Tohle mínění jsme si museli během posledních tří let poupravit. Veselý je velmi dobrým hráčem pro NĚKTERÉ týmy v NBA, takové, kde se hraje kombinačně (a že jich moc není) a které mají pevnou strukturu a hierarchii.
Na ně bohužel štěstí neměl a neobratným používáním mu navíc přistála nálepka kopyta, jehož schopnosti spočívají v občasném nájezdu a zárazu míče do koše, protože z víc než metru se netrefí.
Že to tak není, o tom Veselý přesvědčil vloni na mistrovství Evropy. Tam i po dvou sezonách strádání dorazil silný, dynamický, ochotný potit krev při bránění, neúnavný v rychlém protiútoku. Teď už se můžeme jen dohadovat, do jaké podoby mohl vykvést, kdyby se mu v NBA všechno sešlo podle představ a získal by tam důstojnou roli.
Vrátit se do Evropy není ostuda ani fiasko. Že návrat přichází předčasně, to po něm zanechává nepříjemnou pachuť, kterou Veselý překryje až tím, co v Eurolize předvede. Bezpochyby na to má.
