Co se dalo skousnout po porážce se Švédy (ti jsou opravdu někde jinde), nejde po dalším vystoupení na šampionátu dvacítek. Předvedený učebnicový nesoulad českých jednotlivců oblečených do stejných dresů nebyl ničím jiným než hlubokým rozčarováním.
Sehraná švýcarská parta vysvlékla mladý národní spolek zcela do naha, jednak samotné hráče, ale především trenéry, kteří jsou zodpovědní za dosavadní výsledkový i herní chlad. Ti za celý zápas nebyli schopni uvést do života manévr, jenž by vypadal jako pokus s bídně rozehranou partií něco udělat. Češi šli oddaně na porážku jako na jatka.
I kdyby vaše televize měla šíři starých sovětských obrazovek a hráči vypadali jako čmouhy, viděli byste průzračně, že česká ekipa je naprosto nepřipravená. Možná je připravená podle tuzemských zvyklostí a zajetých kolejí zdejší dvacítky, to ovšem na svět zdaleka nestačí. Je to zoufale málo.
Rychlost a důvtip, s jakou Švýcaři procházeli strnulou českou obranou, s jakou pohodou bránili soupeřovy přesilovky a sami zatápěli při vlastní převaze, to bylo tvrdé K.O. pro všechny, kdo se tady o hokej zajímá a kdo mu přeje jen to nejlepší.
Češi vystartovali do hokejové kolébky s ambicemi na medaili. Nejen deník Sport, ale skauti i další experti (včetně těch ze severní Ameriky) je mezi vážné uchazeče o cenné kovy zařazovali.
No jo, jenže ono nesmí zůstat jen u řečí. Předpoklady se musí doložit tvrdou bolestivou prací. A ta je zatím v českém podání za pět. Ti, kteří zpochybňovali kontroverzní nominaci, mají nyní navrch. Přednost před oceňovanými juniory ze zámoří dostali hráči z domácích soutěží, ale zatím je to v jejich podání skutek utek. Na ně se však člověk nemůže zlobit…
Nekompaktní projev děravé defenzivy „podpořený“ výpady útočníků spoléhajících na sebe a na náhodu (vidíte něco naučeného?) se nachází v přímém rozporu s tím, co velitel souboru Miroslav Přerost před odletem nabízel.
Ano, ještě je čas se probrat, ovšem nebezpečně se krátí. Trenér se musí pochlapit a v příštích hodinách vytvořit ze zástupu jednotlivců skutečný tým. Medaile musí být nadále cílem, ovšem bez pokory a opravdu kloudné přípravy není šance ani se k ní přiblížit.
Za současného stavu jsou reálnější spíš záchranářské nervy. Bohužel.
Témata:
reprezentace, blog, junioři, mistrovství světa, Miroslav Horák, sport, hokej, Hokej na Heureka.cz
Související články
