Dlouho to vypadalo, jako by se narodila se zlatou lžičkou v puse. Chodkyně Anežka Drahotová vyhrála juniorské mistrovství světa v juniorském světovém rekordu, sebrala bronz na mistrovství Evropy, dobývala svět. Pak ale padla na dno, z kterého nebylo daleko k úvahám o konci kariéry. Letošní jaro jí dává novou naději. O víkendu skončila v elitní konkurenci šestá na MS družstev v čínském Tchaj-cchangu v čase 1:28:40 hodiny, nejlepším výkonu za poslední tři roky.
Proč to ještě nezkusit? Na startu zimní přípravy byla kariéra Anežky Drahotové na hraně. Bylo jí sice jen dvaadvacet, za sebou měla ale přes dva roky těžkého trápení.
„Do zimy jsem šel s tím, že závodník to nevzdává, tak to nevzdám taky. Ale spíš jsem tomu nevěřil, že by to dokázala,“ líčí trenér Drahotové Ivo Piták. „Místy jsem ani nedoufal, že se s tím vyrovná. Myslím, že devadesát devět lidí ze sta by to nezvládlo. Jak se s tím vyrovnala? To je prostě Anežka…“
Jarní závodní sezona ukazuje, že závodnické srdce Anežky Drahotové znovu tluče naplno. Její vzepětí posledních týdnů zatím vyvrcholilo víkendovým bojem v Tchaj -cchangu, kde na globálně nejprestižnějším závodě chodeckého roku, mistrovství světa družstev, vybojovala šesté místo a časem se vrátila do svých šťastných let.
„Cením si toho docela dost, protože pro mimoevropské chodkyně je to největší letošní závod. Považuju to za největší závod, který mě letos čekal, ačkoli v Čechách budu víc vidět při mistrovství Evropy v Berlíně,“ říká Drahotová. „Odjížděla jsem s tím, že bych si chtěla zlepšit sezonní maximum a jsem moc ráda, že se to povedlo. Ani jsem nečekala, že to bude tak dobrý…“
Drahotová zase cítí radost jako kdysi. Na MS 2013 v Moskvě na sebe v pouhých sedmnácti letech upozornila skvělým místem v závodě na 20 kilometrů. O rok později vyhrála juniorské mistrovství světa, překonala dokonce světový rekord této kategorie. Na ME v Curychu brala bronz a začalo se mluvit o medailích z globálních akcí. Jenže MS v Pekingu 2015 došla desátá a později se ukázalo, že závodila s únavovou zlomeninou stehenní kosti. Tam začalo peklo.
„Před olympiádou, když už bylo potřeba na jaře pořádně pracovat, se zlomenina, která nebyla úplně vyhojená, začala znovu obnovovat.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
Už mám předplatné.
Přihlásit se
