Tohle je jednadvacáté století jak ze snů odvážlivců minulého věku, pokud by měli dost představivosti, aby je tohle napadlo. Fenomén vytrvalostního běhu za poslední rok opět udělal výrazný krok v boji o posunování historických hranic. Evoluce v tréninku, ve stravě před i během vrcholných výkonů, nástup stále dokonalejších superbot nebo glukometry jako čipy v těle pomáhají k éře, jaká nemá obdoby. Rekordy padají jak mouchy a na startu olympijské sezony se třese i nejslavnější meta – regulérní maraton pod dvě hodiny.
Bylo tak trochu symbolické, že bourání rekordů na konci minulého roku nepřestalo ani v poslední jeho den. Na Silvestra v Barceloně v silničním závodě na pět kilometrů jen pro ženy Beatrice Chebetová z Keni zaběhla světový rekord 14:13 a překonala nejen čistě ženský rekord, ale rovnou i dosavadní historický výkon ze smíšeného závodu, v němž ženám pomáhají mužští „zajíci“.
Byl to jen další důkaz přelomového kvasu, který přepisuje historii v přímém přenosu. V posledních několika letech zažívá vytrvalecký běh nejvýraznější výkonnostní posun, a to jak mezi hvězdami bojujícími o rekordy, tak ve stále širší skupině obyčejných profesionálních závodníků.
Někdejší elitní hranici dvou hodin a deseti minut v mužském maratonu překonalo vloni 333 běžců. Pod hranici dvou hodin a pětadvaceti minut se dostalo 127 žen. Na samém vrcholu stojí fantastické světové rekordy.
Etiopanka Tigst Assefaová v září v Berlíně zaběhla maraton za 2:11:53 hodiny, čímž o neuvěřitelné dvě minuty a 11 sekund zlepšila čtyři roky starý výkon Brigid Kosgeiové. Ta už je v tabulkách třetí, protože v říjnu v Chicagu její výkon o dvacet sekund smázla i Nizozemka Sifan Hassanová, superhvězda na dráze, která si na silnici teprve zvyká.
Další senzaci v říjnu v Chicagu způsobil Keňan Kelvin Kiptum, když zůstal při svém maratonu jen pětatřicet sekund od pohádkové hranice dvou hodin. Na její pokoření se stále čeká, příliš trpělivosti ale zřejmě nebude třeba.
„Myslím si, že pokoření dvou hodin je otázka roku, dvou,“ říká Eva Vrabcová-Nývltová, bývalá národní rekordmanka v maratonu a bronzová z ME 2018.
Neuznaná maxima
Společnost Nike už v roce 2017 utratila dva miliony dolarů, aby na motoristickém okruhu v Monze připravila téměř laboratorní prostředí vytrvalecké hvězdě Eliudu Kipchogemu z Ugandy. Vodiči, kteří se po celý závod střídali, ho tehdy dotáhli na 25 sekund ke dvěma hodinám, což znamenalo nejrychlejší běh historie na trati maratonu. Světová federace ale výkon neuznala jako rekord, protože nešlo o regulérní závod, ale spíš o reklamní cirkus. Kipchoge měl například k dobru skupinu „zajíců“, kteří se během závodu pořád střídali.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
Už mám předplatné.
Přihlásit se
