V pouhých 27 letech získal práci, kterou nemohl pochlubit žádný český občan. Nedávný basketbalový reprezentant Jakub Kudláček je od podzimu mezinárodním šéfscoutem klubu Charlotte Hornets. To znamená, že mu šéfuje legendární Michael Jordan. Pro něj hledá talenty pro červnový draft NBA. „Mým cílem je předpovědět hráči budoucnost tak, aby někdo nade mnou mohl vzít rozhodnutí – a aby bylo správné,“ vysvětluje Kudláček v rozhovoru pro páteční Sport Magazín.
Jaké to je vědět, že vašemu úsudku podléhají miliony dolarů?
„Snažím se na to nemyslet.“ (úsměv)
To vám i radili?
„Ne. Prostě se snažím dělat svou práci nejlíp, co to jde. Poskytnout svůj názor v nejlepším vědomí a svědomí. Naštěstí – a bohužel – nejsem ten decision maker. To znamená, že já udělám svou práci, předložím veškerý svůj názor, ale rozhodnutí už bude na těch, kteří jsou v klubu postavení nade mnou.“
Jaké je vaše pozorovací know-how? Nepochybujete o sobě, že poznáte to, co poznat máte?
„Nepochybuju o sobě. Oni mi pro tuhle sezonu evidentně věří, proto kdybych si nevěřil já, bylo by to špatný. I z pozice bývalého hráče vím, jak je sebedůvěra strašně důležitá. A jedno ze základních pravidel, které mi na cestách nebo při komunikaci s generálními manažery z NBA klubů nebo různými scouty, dlouholetými trenéry a poradci všichni opakovali: Vždycky věř svému úsudku. Protože je lehké v téhle branži sklouznout k tomu, že budu jen papouškovat, co říkají nebo si myslí jiní. A to by v podstatě nebyla žádná práce. Takže já se snažím mít svůj názor a věřím tomu, že vidím správné věci. Jak moc správně, se samozřejmě ukáže za několik let.“
Ne každý scout hrál NBA, ale přesto: necítíte lehký handicap, že sháníte hráče pro soutěž, kterou nemáte zažitou?
„Já to jako svůj limit nevidím. Protože hráčů NBA jsem viděl dostatek, zápasů NBA jsem viděl dostatek, tréninků NBA jsem viděl dostatek. Hrál jsem s hráči, kteří hráli NBA, proti hráčům, kteří hráli NBA. Takže i na vlastní kůži, oproti některým scoutům, kteří skoro vůbec nehráli, jsem se, byť nepřímo, s NBA nějak potkal. Samozřejmě, kdybych hrál 15 let NBA, porovnávací měřítko by bylo jednodušší. Ale taková je situace. Do NBA už se jako hráč asi nedostanu, možná bych si to mohl dát jako nový cíl.“ (úsměv)
Byl jste vždycky sebejistý, nebo vás to naučila cizina?
„Nebýval jsem takový. A v momentech, kdy jsem takový nebyl, jsem se hodně spálil nebo narazil. Člověk pak zjistí, že sebedůvěra je klíčový stavební kámen jakéhokoli úspěchu. Jakmile vstoupí nejistota, je všechno mnohem komplikovanější. Podle mě je lepší udělat, byť třeba naoko, rozhodnutí, které se bude jevit jako špatné, ale udělat ho přesvědčeně a na sto procent, než o tom někde dlouho přemýšlet. To je stejné jako u hráče. I on se musí rozhodnout hned, a holt se někdy udělá chyba. Chyby ke sportu patří. Pořád jenom hledat dokonalé řešení zároveň může znamenat i být pomalý.“
Jako hráč jste taky takhle uvažoval?
„Jako hráč jsem takhle chtěl uvažovat. Někdy se mi to dařilo, někdy ne. Jednu z největších zkušeností jsem získal v sezoně, kdy jsem hrál nejvýš, tedy Euroligu. Tehdy jsem chtěl být dokonalý hráč pro svého trenéra. Tím pádem jsem chtěl dělat jenom dobrá rozhodnutí, být perfektní, dokonalý, nechtěl jsem chybovat. Jenže najednou jsem zjistil, že na hřišti nejsem intuitivní, že moc přemýšlím. A když člověk moc přemýšlí, je vědomé rozhodování přirozeně pomalejší. Když se dokážete rozhodovat hlavně emočně, automaticky, je to mnohem rychlejší.“
Jak se ke vzácnému pracovnímu úvazku dostal?
Co všechno obnáší?
A kolik budoucích hráčů NBA už svýma očima viděl?
Kompletní rozhovor najdete v tradiční páteční příloze deníku Sport
Z obsahu pátečního Sport Magazínu
Rozhovor: Jakub Kudláček, mezinárodní šéfscout Charlotte Hornets v NBA
Uniklo z facebooku: Zdeněk Ščasný
Rozhovor: Lukáš Krpálek
