České bojové sporty mají jen několik legend. Rozhodně mezi ně patří boxer Rudolf Kraj, držitel stříbrné medaile z olympiády v Sydney v roce 2000. Ač sám zápasil naposledy před jedenácti lety, pořád je součástí tuzemského scény, a to v roli trenéra i funkcionáře. Na probíhajícím mistrovství České republiky tak nemůže chybět. „Je to krásný sport. Tvrdý, má pravidla a ve finále nejde o to, toho druhého zabít, ale porazit, přemoci,“ láká na šampionát slavný bijec. Bitvy z MČR v boxu mužů a žen můžete sledovat ŽIVĚ i na iSport.cz.
Sledujte přímý přenos mistrovství ČR v boxu mužů a žen >>>
Seděli jsme v kavárně pražského obchodního centra Arkády Pankrác a shora sledovali vyřazovací boje mistrovství České republiky v boxu. Rudolf Kraj chvílemi přerušoval rozhovor, když jej překvapil průběh zápasů, a spokojeně sledoval davy lidí, které dění ve středu obří budovy odlákalo od nakupování.
Jste spokojený s tím, jak vypadá ring v obchodním domě, a celkově jak probíhají vyřazovací boje?
„Myslím si, že je to fakt hezký. Jedinou nevýhodou je možná to, že nejsou moc židle k sezení. Ale je to super v tom, že tady prochází lidi, kteří by na box nejspíš v životě nešli. A ať chtějí, nebo ne, trochu se jim to tady vnutí. Bude určitě větší procento těch, kteří řeknou, že je to vůbec nezajímá, ale zbytek si řekne: Vždyť ono to není tak špatný. Je to prostě čistej sport, balet v rukavičkách.“
Balet v rukavičkách?
„Jo, je to vlastně jedinej sport, co se dělá v rukavičkách. (směje se) Ještě vlastně šermování. (směje se) No ne, těch sportů bude samozřejmě víc. Ale je to krásný sport. Tvrdý, má pravidla a ve finále nejde o to, toho druhého zabít, ale porazit, přemoci.“
Co se týká popularity bojových sportů, teď je hodně vidět MMA. Myslíte, že i proto jsou potřeba podobné veřejné akce boxu?
„Ano, je dúležité, aby se box taky trochu ukázal. A tohle mistrovství republiky je rozhodně skvělé nastartování toho, aby si jej lidé všimli a došlo jim, že existují i jiné disciplíny než MMA. Ale to se pořádně nepodaří bez nějakého velikého výsledku.“
A co je k tomu potřeba?
„Aby se objevil kluk, jako jsem byl já, který prostě z ničeho vylítnul a dokázal uspět a navázat na to. Uspět je totiž jedna věc, a navázat na to druhá. Je třeba to dokázat obhájit. Mně se to povedlo, když jsem byl na olympiádě, kde jsem vybojoval stříbro, a když jsem o tři roky později získal bronz na mistrovství světa. Nám by pomohla jakákoliv medaile, ale zatím nám je vozí jenom holky. Zaplať pánbůh za ně, ale my potřebujeme úspěch v mužské kategorii.“
Je to víc vidět, že?
„Určitě, mezi muži je přece jenom větší konkurence. To je znát i teď na mistrovství republiky.“
Zmínil jste svůj úspěch na olympiádě v Sydney. Příští rok to bude dvacet let. Co to pro vás znamená?
„Je to strašně dávno. Nedávno o tom běžel v televizi medailonek a musím říct, že jsem si díky tomu několikrát vzpomněl, jaké to bylo, když jsem tehdy měl dvaadvacet let. Jak se člověk cítil, jak přemýšlel. A jak je na tom teď a jak se cítí… Když si řeknu, že za rok to bude dvacet let, je to strašný. Fakt štreka. Přitom uděláte takhle (luskne prsty) a je to pryč.“
Popularitě sportů už několikrát pomohly i veliké comebacky. Neuvažujete o návratu do ringu?
„Ne, takové myšlenky nemám. Teď jsem sice zase váhově shodil a cítím se úplně perfektně, když si jdu zatrénovat. Ale určitě to není na to, že bych lezl do ringu.“
Proč ne?
„A proč jo?“ (směje se)
Opravdu vás nesvrbí ruce?
„Občas si jdu zatrénovat, a když už nemůžu, tak se na to vys***. (hlasitě se rozesměje) A tohle bych si dopřát nemohl. Je to ohromná dřina. Navíc jsem neboxoval víc než deset let. To je něco, co nelze ničím nahradit.“
Související články
