Vloni tu zvedl české fanoušky ze sedadel. Na divokou kartu a mezi světovými hvězdami skončil na senzačním třetím místě. „Bylo to pěkné, ale zase máme nový rok a musíme udělat další úspěchy,“ netají se před sobotní plochodrážní Grand Prix v Praze Václav Milík. A s jídlem roste chuť. Chce do finále i letos!
Vnímáte, že jste zase o něco zkušenější, abyste toho znovu dosáhl?
„Myslím, že se určitě něco od loňska řada věcí změnila. Mám dalších pár závodů navíc, takže asi tam asi bude i víc zkušeností. Některé věci bude třeba změnit asi na motorce, protože vloni byla ta dráha taky tvrdší, ale uvidíme o závodech.“
Vrací se vám po roce zase vzpomínky na třetí místo?
„Ano, byl to krásný úspěch, ale máme tu další rok a je třeba dělat ty výsledky dál. Třetí místo by bylo super, ale chtěl bych se dostat do finálové jízdy. Přes to semifinále nějak postoupit.“
Takže semifinále je hrana úspěchu?
„Semifinále je nutná meta, kde chci být.“
Cítíte i po loňské úspěšné sezoně větší zájem českých fanoušků?
„Ano. Určitě velký úspěch byl i Zlatá přilba (tam vyhrál - pozn. red.), ta přitáhla hodně fanoušků. Věřím tedy, že tu bude hodně českých fanoušků. Fanclub se mi rozrostl.“
Zopakujete z loňska i stejné nastavení motorů?
„Určitě. Nastavení motorky máme z loňska zapsané. Na každé dráze se člověk sice musí dopasovat trochu jinak, ale myslím, že nám to tady vloni fungovalo, takže když od toho začneme, bude to dobré.“
Dá se vlastně přijít vůbec na něco lepšího?
„To zase jo. Plochou dráhu se člověk učí celý život, takže dá.“
Koukal jste na i na závody prvního dílu GP ve Varšavě?
„Měl jsem prostor, koukal jsem. Co se ale soupeřů týče, je to furt patnáct závodníků, kteří jsou vyrovnaní a na vysoké úrovni, takže to je těžké.“
Kdo by podle vás měl být přesto největší favorit?
„Pro mě jsou favorité všichni, všech patnáct. Chci je porazit všechny.“
Takže i vy jste favorit?
„Pro ně ano. Takže nás je šestnáct.“ (směje se)
Jak tedy v tuto chvíli i mrzí, že vám v úvodu sezony nevyšlo challenge o GP v Lovignu?
„Mrzí, chtěl jsem postoupit, ale nedá se nic dělat. Budu muset prostě počkat do příštího roku, nebo doufat, že by ale mohla být ještě nějaká divoká karta na finále challenge v Landshutu. To bych byl rád. Bohužel to tam bylo o první jízdě, která se mi nepovedla, a pak už to bylo těžké, když postupují jen první tři. Už po té první jízdě jsem věděl, že to bude hodně těžké postoupit.“
Dá se říct, co se tam stalo špatně?
„Chtěl jsem postoupit, takže jsem tam nalítl na to třetí pole a neuvědomil si, jak tvrdá ta dráha je. Dal jsem tam plný plyn od startu, jenže z takové tvrdé dráhy se startuje z půl plynu, takže to byla moje chyba. Od dalších jízd jsem pak startoval z půl plynu a už to bylo dobré.“
