VIDEO | Před osmi lety jela na olympiádu poprvé a získala bronz. V roce 2008 v Pekingu dobyla zlato a stříbro a její romance s manželem Mattem upoutala celý svět. „V čem jsem jiná? Mám kratší vlasy. A delší rozum,“ říkala se smíchem osmadvacetiletá střelkyně. „Asi jsem dospělejší. Mám za sebou dvě olympiády. Jedna byla ta první a druhá byla obhajovací. Teď už z toho nejsem moc nervózní.“
Navíc, velké závody ji vždycky vybičují. „Těším se na ně, budu se snažit dostat se zase do finále, abych mohla znovu zažít velký boj. Mně se to hrozně líbí. Vidíte, jak se úplně klepu,“ žertovala. „Pořád říkám, že jedna medaile je jistá pro každého. Ta účastnická. O nic nejde, jedna se přiveze.“
Nervózní přesto bude. Jako před každým závodem. „Už od rána člověk přešlapuje a nemůže se dočkat, to bude stejné. Ale tlak mě samotné na sebe už asi nebude. Perfektní olympiádu už jsem zažila, za to jsem vděčná, že se mi to poštěstilo. Jsem zvědavá, jak proběhne tenhle závod. Ale je to jen závod, už jsem jich zažila hodně. Doufám, že to bude pohodovější olympiáda.“
V Pekingu střílela v očekávání narození dcery Julinky. Tříletá holčička s předlouhými řasami však rodiče na olympiádu nedoprovází, zůstane v péči babičky a tety.
„Budeme s Mattem bydlet buď celou dobu s českou výpravou nebo to budeme střídat, pokud budeme mít tu možnost také u Mattova týmu. S Julinkou si budeme volat. Pokud tedy bude chtít, teď se jí moc nechce telefonovat,“ líčila Emmons, jež se do Londýna těší také na setkání s otcem.
Petr Kůrka trénuje australské reprezentanty i svou dceru, s níž se však vzhledem k vzdálenosti nesetkává tak často. Moc práce už je však nečeká. „Už jen spíš doladit vše tak, abych se cítila dobře. Abych měla plán na každý závod, uměla si představit, jak do něj chci jít a s čím. Teď už je to technicky docela blízko a výkonnostně jsem tam, kde potřebuju být. Teď už se jen dostat do klidu, vyzkoušet si střelnici a bude to dobrý.“
