Vyhrál pětistovku na mistrovství světa a měl tolik sil, aby se v lodi postavil a po zádech skočil do vody. Vítěznou koupelí zakončil kajakář Josef Dostál svou zlatou jízdu v závodě na mistrovství světa na 500 metrů. Navázal na bronz ze sobotního kilometru.
Byla to spontánní oslava?
„Říkal jsem si, že kdybych jel na špičky, tak to kopnu do cíle a vykoupu se. Naštěstí to na špičky nebylo, tak jsem si říkal, že to oslavím skokem do vody. Tak jsem si stoupnul a hodil tam pěkného placáka na záda a utopil jsem s tím brejle. To mě trošku mrzí, ale budou pohřbené s čerstvým titulem mistra světa. Tak snad je na dně račického kanálu budou rozežírat červi s velkou slastí.“
Po sobotním bronzu na kilometru jste byl smutný, jak dlouho vám deprese vydržela?
„Já hned po závodě věděl, že do toho chci jít dneska naplno. Deprese chvilková byla, pomýšlel jsem opravdu na vítězství už na kilometru. Ale po pár desítkách minut mě opustila kvůli tomu, že přišli kamarádi, říkali, že to je neskutečný výsledek, což měli pravdu. Říkali, že si to musím na těch stupních užít a v tu chvíli mě to opustilo. Když jsem šel na stupně, pořádně jsem si to užil, a těším se, jak si to za hodinku zase užiju.“
Byl jste ráno před dalším závodem nesnesitelný, jak jste předvídal?
(úsměv) „Dneska jsem nesnesitelný byl, ale pro soupeře.“
Kdy vám bylo jasné, že to tentokrát klapne?
„Já byl tak na 350 metrech pořád plný sil. Trenér mi poradil, ať ze začátku nervu start, ať trochu pošetřím trochu síly na druhou dvě stě padeástku, že to bude dlouhý. Což bylo… Na tři sta padesáti metrech jsem musel trochu přehmátnout pádlo, protože jsem ho měl zkřivené. Bál jsem se, že mi to ubere na rychlosti, ale nemohl jsem s tím nic moc dělat.“
Sledoval jste soupeře?
„Bál jsem se, že Oleg Kucharyk půjde přede mě, ale on v posledních padesáti metrech strašně zkapal, což mě ještě víc nakoplo. Tak jsem si posledních dvacet metrů užíval, protože jsem věděl, že vyhraju s docela velkým náskokem. Zavedli jsme #dostalstyle, je tu hodně fanoušků. Posledních pár metrů bylo #dostalstyle…“ (úsměv)
Co jste říkal podpoře od diváků?
„Nabili mě hrozně moc. I když závodím i jinde než v Česku, mám dost fanoušků i v jiných zemích, kvůli tomu, že mě hlavně ta mladá populace sleduje na sociálních sítích, ten můj hashtag dostalstyle, který propaguju, je takové to, že člověk musí makat naplno, ale zároveň si u toho užívat, to se líbí mladým lidem. Myslím, že dneska jsem v tom smyslu jel tu pětistovku a díky tomu mám fanoušky i v jiných zemích. Moc díky všem, co mě podporovali, ale musím říct, že do cíle mě nedohnali oni, ale bylo moc příjemné je poslouchat.“
Slyšel jste také pokřik vašich sester Anny a Magdalény? Křičely: Brácha je nejlepší!
„To je úplně super. Kdo má sourozence, ví, jaké to je, když ho podporují, mám se ségrama suprový vztah, o to je to hezčí. Je to vizitka, jak to v našich rodinných kruzích funguje. Se ségrama máme srandu, nikdy jsme si nezáviděli, vždycky jsme si přáli. A tohle je takový odznak toho #dostalstylu.“
Těsně po závodě jste se potkal i s dědečkem, co jste si řekli?
„Když jsem v roce 2014 vyhrál mistra světa na singlkajaku, přišel za mnou děda a říkal, že už nikdy nevyhraju. Ptám se: „Proč dědo?“ On: Protože máš moc velký objem zájmů, furt se mnou chceš chodit na ty ryby a nesoustředíš se na kanoistiku. Tak jsem mu teď říkal: „Vídiš, dědo, neměl jsi pravdu, vyhrál jsem, ale na ryby s tebou půjdu stejně.“
