Chlapi nám jen čumí na zadek, říkají české beachvolejbalistky
Ve čtvrté třídě si spolu sedly do lavice a bylo hotovo. Společně vyrostly v nejlepší beachvolejbalovou dvojici v Evropě. Nejdřív mezi juniorkami, později v kategorii do 23 let. Letos poprvé nakoukly do turnajů Světového okruhu a svými výkony donutily soupeřky přemýšlet, kolik může být v Česku pláží. Markétě Slukové a Kristýně Kolocové skončila sezona, kterou teprve všechno začíná.
Účast mezi nejlepšími si doslova vyčekaly. Na červencový Grand Slam do Klagenfurtu odcestovaly, aniž by měly jistotu, že do soutěže nastoupí.
Aby se dostaly do společnosti dvaatřiceti elitních týmů, musely doufat, že na turnaj některá ze špičkových dvojic nedorazí. Měly štěstí.
Při své premiéře mezi beachvolejbalovou smetánkou obsadily jedenadvacetileté Češky výborné 9. místo a do světového žebříčku si připsaly první cenné body.
Jejich hodnotu hodlá dvojice krásek razantně navýšit v příští sezoně: budou totiž rozhodovat o nominaci na OH v Londýně.
Včetně šestkového volejbalu spolu hrajete od deseti let. Kolik už proběhlo ponorek?
Kolocová: „Tak dvě." (smích) Ne, my jsme vždycky stály při sobě, jedna na druhou jsme nedaly dopustit. Když někdo něco říkal o jedný, tak byl proti nám oběma. Nemohli nás rozeštvat."
A vyčítáte jedna druhé chyby? U dvoučlenného týmu může mít vždycky jeden pocit, že mu to ten druhý kazí.
Kolocová: „Pořád. (smích) Číše občas přeteče. Vždycky nás štve, když prohrajeme zápas a vždycky se to stane chybou jedný z nás. Není to ale tak, že bych udělala víc chyb a Markéta by pak na mě byla měsíc naštvaná."
Sluková: „Určitě to vnitřně vnímáme. Nejsme hloupé. Když se prohraje zápas a jedna na tom má větší podíl než ta druhá, obě to víme, ale nedá se s tím nic dělat. Je to nevyslovený fakt. Pořád se učíme pracovat na psychický stránce, tam ještě nejsme tak silný. Vyčítání by byl ale rychlý konec. Samozřejmě ten pocit někdy přijde, ale to je asi nevyhnutelný."
Máte nějaké finty, jak se hecovat, uklidňovat a podobně? Určitě za ta léta musíte jedna o druhé vědět, co na ni platí.
Kolocová: „Učíme se. Někdy jo, někdy je to těžký. Občas mám pocit, že tohle pomůže a zrovna se netrefím. Je to jak v partnerství. Tam ty hádky taky jsou, i když se oba dokonale znají."
A která je tedy ve vašem partnerství dominantnější?
Kolocová: „My to bohužel tak nemáme. Kdyby byla jedna dominantnější, všechno by šlo možná snáz, takhle chceme mít pravdu obě dvě."
V uplynulé sezoně jste se zúčastnily čtyř turnajů světového okruhu. Jak štědré jsou prize money? Uživí se i horší týmy po splacení cest a hotelů?
Sluková: „Musí tam být pomoc od svazu nebo od sponzora. Pouze týmy z nejlepší světový patnáctky si můžou všechno hradit. A pak je takový zlatý střed, který splácá trochu z prize money, trochu od sponzorů. Občas na turnaji vydělá, někdy prodělá a na konci sezony vyjde s nulou."
Kolocová: „Bez podpory klubu by to byla strašně demotivační představa. Jednou vyhraju 20 000 korun, další turnaj mě bude stát 25 000 a budu muset přemýšlet nad tím, že potřebuju vyhrát ještě pět, aby se mi to vůbec vrátilo."
Dodržujete nějakou přísnou životosprávu, anebo normálně zajdete s kamarády na pivo? Co si musíte kvůli sportu odříct?
Obě: „Čokošku!" (smích)
Sluková: „Ale zase bych to neviděla tak dramaticky. Hodně lidí si představuje, že vrcholový sport je hodně striktní, ale zrovna plážový volejbal, a životní styl s ním spojený, je volnější. Je jasný, že před zápasem nepaříme na diskotéce do čtyř do rána. Ale když máme volno, úplně normálně zajdeme do hospody nebo na festival. Jen je na to míň času."
Kolocová: „U mě už je to tak, že na to ani nemám chuť. Když odněkud přijedeme po čtrnácti dnech, radši jsem doma, odpočinu si, jdu na masáž, k fyzioterapeutce, musím do školy. Na to, abych šla ještě do hospody, opila se a ráno vstala a znovu do školy, už není energie. To radši kino."
 |
| Markéta Sluková Narozena: 28. 6. 1988, Praha Výška a váha: 181 cm, 68 kg Kristýna Kolocová Narozena: 1. 4. 1988, Nymburk Výška a váha: 170 cm, 62 kg Trenér: Michal Palinek Společná kariéra, indoor: PVK Olymp Praha (1998-2006). Beach: Beachklub Praha Pankrác(2007-2008), Bison beach volleyball club Společné úspěchy, beach: 1. místo ME U18 (2005), 2. místo ME U20 (2007), 1. místo halové MČR žen (2008), 2. místo ME U23 (2008, 2009), 5. místo série ME žen (2008), 5. místo série ME žen (2009), 9. místo na turnaji světové série (2009, Čína), 9. místo na Grand Slamu v Klagenfurtu (2009) |
Sluková: „Slyšela jsem, že na plážový volejbal je nejlepší běžkování."
Kolocová: „Což je problém."
Sluková: „To úplně nesnášíme. S klubem jsme minulý rok strávily týden na horách. Skloubit koordinaci rukou a nohou a ještě se u toho nenadřít pro nás bylo utrpením.Myslím, že to zase budeme muset absolvovat."
Kolocová: „Jinak budeme hodně v posilovně a v pískový hale."
Neodcestujete za teplem?
Sluková: „To až na jaře. Teď jsme se vrátily z Thajska a do začátku prosince máme volno. Pak už začne fyzická příprava v posilovně, atletika, skákání a pak už bude vše směřovat k volejbalový přípravě do haly, na různý kempy po Evropě. A pak na přelomu února a března někam vyjedeme. Minulý rok jsme byly na Kanárských ostrovech, v Itálii a podobně."
Kolocová: „To je většinou podle ostatních týmů, kam jedou, aby se mělo s kým trénovat."
Člověk se skoro až neubrání závisti, když vás tak poslouchá...
Kolocová: (smích) „No jo, ale my si to tam zase tak neužijeme. Ráno se jde běhat, pak snídaně, dopolední trénink, odpolední trénink a jsme rády, že jsme rády. To už je jedno, jestli jsme na Kanárech, nebo v hale."
Sluková: „Od spousty lidí slýcháváme Jé, vy se máte, vy tak cestujete, to je skvělý! Ale my v osm zalehneme, koukneme maximálně na film a jsme úplně mrtvé."
Ženský beach je pro většinu mužských fanoušků především příjemné pokoukání na hezká těla. Urážejí vás miniaturní dresy, anebo to berete jako součást plážového sportu?
Sluková: „Na všechno si člověk zvykne, i na to, že pobíhá před plnou tribunou v plavkách, který jsou čím dál tím menší."
Pozorujete vy samy, že se dresy zmenšují?
Kolocová: „Nikdy jsem o tom nepřemýšlela, ale je to tak. Hlavně spodek. Topy jsou na každým turnaji daný pořadatelem a přes sezonu se nedají měnit. Každý si to ale může udělat, jak chce. Není povinný mít tři centimetry tam a dva tam. Některý týmy mají bombarďáky, Brazilky zase nosí kalhotky úplně zařízlý do zadečku, že jim z toho fakt kouká všechno, co může. My máme takový standard. Ale je fakt, že chlapi asi nechodí moc koukat na volejbal."
A nežárlí vaši partneři?
Kolocová: „Nemůžou." (smích)
Sluková: „Můj přítel se taky pohybuje ve volejbalu, tak ví, jak to chodí. I kdyby žárlil, já asi v kombinéze hrát nebudu. Ale samozřejmě, když se pohybuje okolo kurtu a vidí, jak nám ostatní hráči čumí na zadek, tak říká No to není možný tohle! Ale s tím se moc bojovat nedá."
Kolocová: „Musí být tolerantní. Asi bych nemohla být s někým, kdo by mi každý turnaj tropil scény."
Sluková: (se smíchem přikyvuje a hlasem napodobuje přítele) „Zandej si to! Leze ti to do zadku!"
Jak je to vůbec se vztahy uprostřed beachové komunity? Všichni jste mladí, krásní, opálení... Neprobíhá během turnajů takové menší Beverly Hills?
Sluková: „To je asi všude, kde funguje nějaká uzavřenější komunita. Na společných turnajích se to možná víc nabízí. Celé té situaci nahrává, že spolu jezdíme přes léto, na hezký místa, na kempy, po turnajích bývají players party. Navíc jsou všichni ze stejného okruhu, takže se dá bavit o volejbale a pomlouvat ostatní, protože se všichni znají. (úsměv) V tomhle směru je seznámení asi snazší než někde v Praze na diskotéce."
Kolocová: „Markéta to vždycky sleduje. Kdo, s kým, kde. Já o tom nic moc nevím, ale ráda si poslechnu (úsměv). Docela tam funguje, že vidíme třeba Brazilce někde s někým, i když víme, že jsou ženatí. Ale na druhou stranu pokud má někdo přítele, který je jen trochu tý komunitě známý, tak si to ani nedovolí. Protože prostě ví, že by se to jeho protějšek hodně rychle dozvěděl."
Sluková: „Tam se nic neutají. Ale stejně jako všude se i mezi beach volejbalisty najdou sukničkáři a probíhají aféry. Ale není to tak hrozný, že bychom jely na kemp a těšily se na orgie." (smích)
