Judistický svět se klaní Lukáši Krpálkovi. Český judista v ruském Čeljabinsku z pěti zápasů čtyřikrát vyhrál na ipon před časovým limitem a stal se prvním Čechem, který vyhrál mistrovství světa. V kategorii do 100 kilogramů si ve finále poradil s Kubáncem Josém Armenterosem.
Jaké to je být mistrem světa?
„Samozřejmě mi to ještě vůbec nedoklaplo. Ani jsem v to nedoufal. Snil jsem o tom, medaile je úžasná. Jsem rád, že to vyšlo. Být ve finále byl jeden z mých obrovských snů, stejně jako vyhrát seniorské mistrovství světa. Jsem rád, že jsem vyhrál zlatou medaili.“
Rozhodující moment finále přišel, když jste dostal Kubánce Armenterose do držení, věděl jste, že je hotovo?
„Je pravda, že z tohohle zápasu jsem měl velký strach. Kubánci to dnes ohromně sedlo, šel výborné zápasy, porazil výborné lidi nádherným stylem. Snažil jsem se spíš bojovat na zemi, což se povedlo. V tom momentu, kdy jsem ho chytil dodržení, říkal, že ho nesmím za žádnou cenu pustit. Čekal jsem, až bude konec a budu vítězem. Doufám, že to nekončí a příště to bude podobný.“
Zdálo se, že česká hymna na stupních s vámi docela zamávala…
„Byly to úplně nádherný momenty. Byl jsem z toho úplně hotovej, fakt mi tekly slzy. Byl jsem štěstím bez sebe. Ještě teď mi to úplně nedochází, že jsem to dokázal, dojde mi to až postupem času. Je to prostě úžasný.“
Jak se díváte na to, že jste jako první získal světový titul a dokázal jste to, co uniklo legendám typu Sosny, Kocmana či Petřikova?
„Jsem hrozně moc rád, tenhle výsledek není jen můj, ale je to zásluha celého českého juda. Všech kluků, co se mnou trénujou, trenérů, kteří se mně věnují. Je to všech, kteří mi pomáhají, kteří si musí na trénincích odpadat svoje. Pro české judo je to úžasný výsledek.“
Celý rozhovor s Lukášem Krpálkem čtěte v Nedělním Sportu.
