Žvýkací či orální tabák. Nikotinové sáčky. Takzvaný „puk“ dnes údajně zná už skoro každý puberťák. A tak se ptám svého bývalého klienta, patnáctiletého hokejisty hrajícího za přední český klub, na jeho zkušenosti. Odpověď mě šokuje: „V šatně žvýká skoro polovina kluků. Občas se z toho někomu udělá blbě.“ A proč to kluci dělají, zajímám se dál. „Je to frajeřina.“
Sám se tomu prý vyhýbá, nechce mít zkažené zuby. Víc o tom mladý hokejista neví. Uvědomuji si, že moje povědomí rovněž není příliš velké. A tak pátrám po dalších informacích na internetu a zjišťuji, že tyto formy tabákových výrobků jsou zde prezentované jako zdravotně méně škodlivé či dokonce prospěšné.
V tomto smyslu na mé dotazy reagují i naši přední sportovci, uživatelé žvýkacího tabáku či nikotinových sáčků. Až na jednoho mi rozhovor poskytli anonymně. Důvod? Ve finále tuší, že to vlastně není až tak správné, a neradi by motivovali mladší.
„Nikotin a zejména žvýkací tabák je se sportem spojen historicky. Například v baseballu se užívání vyskytovalo už před druhou světovou válkou. Dále se rozšířil do ostatních, nejčastěji kolektivních sportů,“ vysvětluje lékař Adam Kulhánek.
„V počátcích baseballu, kdy se hrávalo na prašných hřištích, měli hráči stále sucho v ústech. Díky žvýkání tabáku a nadprodukci slin si mohli zvlhčovat rukavice. Doba se však změnila a my dnes víme mnohem více o negativních zdravotních dopadech žvýkání tabáku,“ dodává lékař Filip Hudeček, předseda lékařské komise českého baseballu.
Nejčastějším důvodem, proč se sportovci rozhodnou pro užívání tabáku, je, stejně jako u cigaret, navození určité euforie vznikající díky uvolnění dopaminu. Většina si ho dopřává, jak říká, na relax po výkonu. „Cítím se příjemně, v začátku se člověku až trošku zamotá hlava. Postupně je to spíše takový uklidňující efekt,“ objasňuje Jan Rohlík, bývalý hráč ragby.
Pokud se ovšem dávka nikotinu neodhadne, což není vůbec jednoduché, uživatele postihnou
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
