Disciplína nehraje roli, hlavní je pohyb. Tolik jeden z hlavních principů festivalu Sporťáček, který spolupracuje se Superlife a pomáhá dětem hledat sport, který by je bavil. Nikomu přece nechybí nadání, jen musí najít ten správný způsob, kde ho objevit. Své o tom ví i Jiří Prskavec, jeden z patronů festivalu a kajakářský světový šampion.
Že je Jiří Prskavec špička ve svém oboru, o tom netřeba diskutovat. Ve 22 letech už se pyšní titulem mistra světa, a jestli se nekompromisním sítem procpe do olympijské nominace, bude kajakář jednou z českých nadějí na medaili.
Přitom když má popsat, v čem tkví jeho kouzlo, kromě fyzičky, potřebné na každý vrcholový sport, našel by snad už jen těžko definovatelné nadání speciálně pro svoji disciplínu… „Vodní slalom je dost specifický sport. Já jsem na všechny další poměrně levej, ale pro vodu mám cit, dá se říct, velmi dobrý,“ porovnává Prskavec.
Cestu do kajaku měl snazší než jiní, jeho otec býval zrovna tak špičkovým závodníkem. „Když táta ještě závodil, já s ním jako malý objížděl soutěže, poznával ty největší ikony a měl tak odjakživa obrovský přehled o svém sportu,“ vzpomíná.
Přesto ale zkusil i něco jiného. Protože část rodiny pochází z Jablonce nad Nisou, postavil se i na lyže. A ouha. „Chodil jsem na ně i se sestřenicí, jenže zatímco ve vodě se hned dostavily určité úspěchy, o lyžích se to rozhodně říct nedá,“ usmívá se.
Budoucí šampion tak rychle poznal, co bude jeho parketou. Žádná velká věda, v kajaku ho to od začátku jednoduše bavilo. „Trénink na vodě totiž nespočíval v drilu nějakého pohybu, ale pořád se to měnilo, pořád jsem se učil něco jiného, žádný trénink nebyl stejný,“ libuje si. Právě tohle podle něj chytí i další nováčky. „Jde prostě o zábavný sport. Když člověk překoná začátečnický strach z vody, určitě ho chytne,“ nepochybuje Jiří Prskavec.
Ten samozřejmě sedlá kajak i teď, přes zimu. Za tréninkem vyráží do teplejších krajin, aktuálně se vrátil ze Spojených arabských emirátů, ale zvládá se prát s peřejemi, i když běžní smrtelníci natahují kulichy.
„Je jasné, že takový trénink bolí víc, o tom žádná, člověk se holt musí kousnout a zvládnout vlézt do vody i třeba při minus dvou. Ale pořád nad tím vším ční to, že ho to musí bavit. Jinak se nebude posouvat dál,“ uzavírá Prskavec.
