Vondroušová po finále: Jsem na sebe hrdá, vždyť je mi teprve devatenáct
PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Jen pár desítek minut po porážce usedla Markéta Vondroušová se zarudlýma očima před novináře. Hlavu ale držela vzhůru. I přes krutý výsledek finále dokázala vidět velké věci, co za poslední dva týdny v Paříži dokázala.
Jak těžké je chlácholit se po prohraném finále, že i tak jde o skvělý počin?
„Teď je to takový na hraně. Přišlo mi hrozně moc zpráv od lidí, že to je obrovský úspěch. Mně to ještě moc nedochází. I když finále nevyšlo, celkově jsem předvedla super zápasy. Myslím, že Bartyová zahrála fakt dobře, já ani neměla moc co hrát. Dostala jsem lekci. Takže si nemám co vyčítat, protože jsem fakt neměla dneska moc šanci.“
Jste na sebe hrdá?
„Můžu být. Je mi teprve devatenáct a vyhrála jsem tu šest těžkých zápasů. Jsem pyšná na to, že jsem došla až do finále.“
Jak se vám před ním spalo, nebudila jste se nervozitou?
„Spalo se překvapivě docela dobře. Když se blížil čas, tak jsem začínala být nervózní. Ale na kurtu jsem pak už ani nebyla. Ona prostě začala hrozně dobře a já jsem se nemohla chytit. Říkala jsem si v prvním setu: Alespoň uhraj jeden game. Pro ni to sice bylo taky první finále, ale už má víc zkušeností. A zahrála neskutečně.“
Jak jste se cítila na centrkurtu, kde jste odehrála vůbec první zápas?
„V Indian Wells jsem nastoupila na centru, který je ještě větší než tenhle. Mně obecně velké kurty nevadí, mám je ráda. Ale dneska to bylo trochu horší, bylo to grandslamový finále, tak to na mě dolehlo.“
Porážka 1:6, 3:6 vypadá krutě. Jak se vám kouše?
„Spíš to beru tak, že jsem neměla šanci. Být zápas vyrovnaný, tak mě to bude mrzet ještě stokrát víc. Dneska bylo podle mě vidět, že si Bartyová hodně věřila. Hrála fakt skvěle, skvěle servírovala. Já jsem neodehrála úplně nejlepší zápas, ale ona mě k mé hře taky moc nepustila. Jsem smutná, ale říkám si: Finále je finále.“
Na co jste za poslední dva týdny nejvíc hrdá?
„Celkově na to, jak jsem tady bojovala, i když jsem byla v zápasech hodně dole. A vyhrála jsem vlastně všechno ve dvou setech. Teda až na finále… Celkově to tady bylo úplně skvělý a hrozně jsem si to užívala. Dneska přijelo i hodně lidí z domova, byli tady máma s tátou, je skvělé, že mě mohli vidět hrát na tomhle kurtu finále. I když jsem nevyhrála, je super, že tady mohli být.“
Řeč po utkání jste vysekla s přehledem. Byla připravená?
„Rozmýšlela jsem si ji včera večer, když jsem nemohla spát. Ale naštěstí na tyhle oficiality jsem si už trochu zvykla a nemám s nimi takový problém.“
Udělala jste výsledek, jenž vám změní život i kariéru. Jste připravená?
„Vůbec nevím, co mám očekávat, až se vrátím domů, protože tady jsem od toho odříznutá. Moc nevím, co se doma děje. Už jenom kolik lidí to sleduje a že se o mně doma všude psalo… Nevím, mně to moc ještě nedochází, že to je grandslamový finále, ale myslím, že to bude teďka docela mazec. Ale budeme se snažit to nějak ustát.“
Dostanete se pod drobnohled, tlak bude i na výsledky. Přitom váš tým říká, že bude úplně spokojený, když dojedete sezonu zdravá.
„To já taky. Tohle je náš cíl, abych to s tím zápřahem, co teď mám, nějak ustála. Protože do konce jsem sezonu ještě nedohrála ani jednu. Teď to vypadá dost nadějně. Zdraví je fakt nejdůležitější.“
Ukázala vám lekce od Bartyové, v čem se musíte zlepšit?
„Je tam spousta věcí, na kterých musím pracovat. I dneska byly vidět. Ona mnohem líp servírovala, dělala body ze servisu. Celkově musím hrát agresivněji. Ve finále to teda moc nešlo, protože ona mě hned hnala. Ale určitě se bude pracovat na všem. Nesmí se říct, že jsem hrála finále, tak nebudu trénovat měsíc, nesmí se přestat pracovat. Teď si dám pár dní volna a vrátíme se zpátky do práce.“
A za tři týdny při Wimbledonu už budete mezi nasazenými…
„To bude hodně divný, být nasazená na grandslamu. Hodně věcí se teď změní…“
