PŘÍMO Z NEW YORKU | Petra Kvitová si zakřičela, vytrčila paži vzhůru a dobrých dvacet tisíc diváků při night session na centrkurtu jí zatleskalo. Na osmý pokus prorazila do čtvrtfinále zakletého US Open. Jako první Češka po čtrnácti letech od Daniely Bedáňové. Ve 4. kole přemohla britskou kvalifikantku Johannu Kontaovou 7:5, 6:3. Hrál se těsný zápas, v němž musela Kvitová odvracet pět brejkbolů. Všechny smazala a chopila se obou brejkových šancí, co si sama vytvořila. Lépe řečeno, v obou případech spáchala 24letá Britka dvojchybu. I tak šlo o další dobrý výkon české jedničky, jež se nemusí zastavit ani ve středečním čtvrtfinále. Čeká ji v něm italská veteránka Flavia Pennettaová (26. na WTA).
Dosáhla jste jednoho z důležitých výsledků kariéry, konečně jste prorazila i v New Yorku. Co vám proběhlo hlavou po mečbolu?
„No už za stavu 40:0 mi do hlavy skákaly myšlenky na postup. Ale pak jsem je musela rychle zahnat, protože jsem prohrála dva míčky. Když jsem zápas konečně udělala, prolítlo mi hlavou, že jsem to tady konečně prolomila a jsem za to moc ráda.“
Co pro vás znamená, že jste ze sebe sejmula newyorskou deku?
„Je to poučení, abych se nehrabala v minulosti a vždy se soustředila jen na přítomnost. Teď se cítím ready a to je nejdůležitější.“
Co byste si po problémovém létě pomyslela o člověku, který by vám takový výsledek předpověděl?
„Že se asi zbláznil. Je to opravdu zvláštní, sama jsem překvapená, jak se všechno daří. Cítím se tu nejlépe v životě. Na tohle čtvrtfinále jsem čekala dlouhé roky.“
A přišlo po dalším dobrém výkonu proti Kontaové, jež zvítězila v posledních šestnácti utkáních.
„Překvapilo mě, jak dobře servírovala. Z jejího podání jsem nemohla skoro nic udělat. Od začátku jsem se cítila jako horší hráčka, ale šance přišla ke konci prvního setu a tam mi pomohla.“
Dvojchyba Kontaové přišla vhod.
„To ano. Možná se bála mého returnu. První set jsem ustála na svém servisu a hlavou. Nezmatkovala jsem, nedala zbytečného debla. To mi pomohlo hodně.“
Hrály jste první zápas night session na centrkurtu jako předskokanky Rogera Federera. V hledišti sedělo dobrých 20 tisíc diváků.
„Tohle jsem tady zažila poprvé a bylo to vážně krásné. Při prvním mém nočním zápase nebylo lidí tolik, ale dneska jich byla kupa. Přišli se sice spíš podívat na Rogera, to je ikona všech ikon. Ale stejně super.“
Stále platí, že od sebe v turnaji nic nečekáte?
„Někde v podvědomí očekávání asi bude, ale nejsem z něj poblázněná. Jeli jsme do Ameriky s tím, že každý zápas, který se povede, je skvělý a můžeme z něj mít radost. Jenom to, že jsem byla na kurtu a hrála jsem, bylo malé vítězství. Taky jsem mohla ležet doma a čekat, až se vyléčím z mononukleózy. To si pak uvědomíte, že zdraví je nejdůležitější a hrát tenis je prostě paráda.“
