Kodeš: Novotná mi řekla, ať nebrečím, že Wimbledon stejně vyhraje
Zpráva o úmrtí Jany Novotné (†49) ho velmi zasáhla. Jan Kodeš na českou tenisovou legendu vzpomíná jako na obrovskou bojovnici, která na kurtu nikdy nic nevzdala. Pro svou skromnost a vystupování byla navíc velmi oblíbená i u ostatních hráček na okruhu. "Hrozně mě to vzalo," říká wimbledonský šampion v rozhovoru pro iSport.cz.
Jak na Janu Novotnou vzpomínáte?
„Jana byla v první řadě vynikající kamarádka, znali jsme se strašně dlouho. Byl jsem s ní na olympiádě v Atlantě, ve Fed Cupu a prakticky jsem, coby prezident tenisového svazu, celou její kariéru prožíval."
Vybaví se vám nějaký konkrétní zážitek?
"Nejvíce si pamatuji na to, když v roce 1993 prohrála ve finále Wimbledonu se Steffi Grafovou, kdy měla takřka vyhraný zápas (vedla 4:1 ve třetím setu). Já tam po zápase brečel, Jana za mnou přišla a utěšovala mě: Pane Kodeš, nebrečte, já to tady stejně jednou vyhraju. To víte, že jsem si pak o pár let později na to vzpomněl, když porazila Nathalii Tauziatovou. I tehdy jsme se tam spolu viděli."
Co jste na ní nejvíc oceňoval?
"Byla to obrovská bojovnice, sympatická hráčka a na okruhu byla mezi všemi oblíbená. Hrála takové to agresivní pojetí, měla velmi dobrou hru na síti, voleje a vyhrála i hodně deblových titulů. Když jsem se zprávu o jejím úmrtí dozvěděl, hrozně mě to vzalo."
Pamatujete si i na její vítězný Wimbledon z roku 1998?
"Byl jsem tam, když to vyhrála, v poslední době jsme byli také v kontaktu. Teď nedávno jsem s ní domlouval mince, které se budou příští rok razit, a potřeboval jsem její souhlas. Je to příšerné, vždyť jí bylo teprve 49 let, mohla být příkladem i pro spoustu hráček. Co dodat, psala mi i Martina Navrátilová, Hanka Mandlíková… Všichni smutníme."
Odešla příliš brzo, že?
"Pravda je, že byla nemocná, trochu se o tom mluvilo, ale že je to až takhle vážné, to jsem nevěděl. Musíme si ji především uchovat ve vzpomínkách jako hodnou, skromnou, kamarádskou a bojovnici na kurtu. Těžko se k tomu něco říká, je to hrůza.“
