Žádné výmluvy, po nepovedeném vstupu do Turnaje mistrů Tomáš Berdych jasně pojmenoval své aktuální rozpoložení. „Chybí mi sebevědomí, na kurtu si tolik nedovolím,“ uznal s tím, že na postup ze skupiny do semifi nále lze již těžko myslet. „Jsem zastáncem toho, že zázraky se ve sportu prostě nedějí,“ pravil s brutální upřímností.
Zasedl za stůl a s hlavou vztyčenou se jal čelit novinářským otázkám. Tomáš Berdych se postavil k nepovedenému debutu na Masters čelem.
Vstupní game a v něm dvě vaše dvojchyby pomohly Djokovičovi k rychlému brejku, který ho uklidnil. Byl jste nervózní?
„Lhal bych, kdybych tvrdil, že ne. Hraju tenhle turnaj poprvé a na začátku to prostě bylo vidět. Rád začínám zápas podáním. Když si vyhrajete úvodní servis, dostanete soupeře pod tlak. Vyhrál jsem los, řekl jsem, že chci podávat. První game byl ale nepovedený.“
Proč ta nervozita, když už máte letos v nohách daleko větší duely?
„Víte, když se mě někdo ptal, jestli jsem byl nervózní v semifi nále Wimbledonu, mohl jsem s klidem říct, že ne. Bylo to tím, že jsem měl za sebou už strašně moc vyhraných zápasů, věřil jsem si. Ale dnešní zápas se dal přirovnat k tomu, jako by mě rovnou do semifi nále nasadili. Proto jsem byl nervózní. Na běžném turnaji nehrajete od prvního zápasu s Djokovičem nebo Nadalem. Prostě jsem platil takovou nováčkovskou daň z Turnaje mistrů.“
Jenže ani v dalším průběhu duelu už jste se o moc nezlepšil.
„Nepředvedl jsem nic extra, čím bych ho mohl porazit. Myslím, že to nebylo zase až tak špatné utkání na to, jaký soupeř proti mně stál. Ale výkon samozřejmě nestačil na to, abych mohl přemýšlet, že vyhraju. Úplný výprask, kdy se člověk snaží jen chytat míče, to nebyl. Ale nevytvořil jsem si jediný brejkbol, i když situací, kdy to bylo při jeho podání 0:30 nebo 30:30, by se našlo snad pět. Nikdy se mi však nepodařilo přidat něco navíc, abych se dostal na brejkbol, dostal ho pod tlak a pomohl mu udělat chybu. Ba naopak bylo na něm krásně vidět, jak si věřil, dovolil si riskovat druhý servis a vycházelo mu to. To není náhoda. Znám ten pocit, když se člověk takhle cítí a nic pro něj není problém.“
Po relativně jednostranném utkání vypadáte poměrně vyrovnaně.
„Výsledek mě mrzí, ale zase nemůžu čekat zázraky. Že sem přijdu, a i když budu sebevíc chtít, že se od prvního zápasu chytím a všechno půjde. Můžeme si říct vtip, že kdyby se Masters hrálo po Wimbledonu, vypadalo by to jinak. I můj projev na kurtu byl jiný.“
V čem je dnes největší rozdíl oproti Wimbledonu?
„Chybí mi sebevědomí z vyhraných zápasů. Můžete trénovat, jak chcete, ale nikde jinde než v zápase ho nezískáte. Když budu mít za poslední dva měsíce dvacet vyhraných utkání, tak se budu na kurtu cítit daleko líp a víc si dovolím.“
Dnes ale míče netlačíte k lajnám, spíš je držíte ve hře.
„Souhlasím. Když má člověk nahráno, víc cítí dvorec, líp se orientuje. To mi teď chybí.“
Vzdal jste už po úvodní prohře myšlenky na semifinále Turnaje mistrů?
„Tak. Jsem zastáncem toho, že zázraky se ve sportu prostě nedějí. Ale nejsme tady od toho, abychom to zabalili po prvním zápase a jeli domů. I když myslet na semifi nále je taky úplně zbytečný. Musím se soustředit na další utkání, pokusit se přidat k výkonu něco navíc a čekat. Může přijít zápas jako letos v Miami s Federerem, kdy asi taky nikdo nečekal, že otočím z mečbolu a vyhraju. To mě může znovu nakopnout.“
Související články
