Na jaře válel v extralize, trhal rekordy v počtu obodovaných zápasů v řadě. Jaroslav Bednář v reprezentaci opakovaně dokazuje, že má na mezinárodním jevišti stále co nabídnout. Ale na olympiádu nepatří, slyší ze všech stran. Co to s ním dělá?
Když tu otázku Bednář uslyší, ani to s ním nehne. „Je to naprosto logický názor, se kterým musím souhlasit. Jsem realista a vím, jak se věci mají. Nebudu si tady nalhávat, že patřím do druhé, třetí pětky na olympiádu. V Americe máme mraky kluků,“ vykládá útočník Nižného Novgorodu.
Není pak pro vás těžší hledat motivaci v olympijské sezoně?
„Vůbec ne. Snažím se hokej v reprezentaci užívat, protože v Rusku v klubu teď máme těžší období. S tím jsem přijel na nároďák. Užít si tady hokej. A… (přemýšlí) A užít.“ (směje se)
Přejete kamarádovi Červenkovi olympiádu?
„Samozřejmě, to je jasný! A jsem rád, že jsem si s tímhle klukem mohl pár let zahrát. A dobře zahrát! Všichni víme, co je to za hráče.“
Ani na mistrovství světa v Německu nemáte choutky?
„To teď vůbec neřeším. Momentálně žiju jen tímhle turnajem. Přijel jsem si na nároďák spravit chuť. Vidím zase fajn kluky, je legrace, pohoda. V tom našem Novgorodu si podle svýho gusta moc nepokecáte. Akorát s Angelem Krstevem, jinak moc srandy nezažijete. Kdo mě zná, ví, že mám prču rád, takže tady v nároďáku pokaždé ožívám. Ale jo, v Novgorodu jsou i fajn kluci. Myslím místní. Jenže ten český humor mi chybí. Ten je jedinečnej.“
S dalším krajanem Pavlem Brendlem nadále vázne komunikace?
„U mě není problém komunikovat s kýmkoliv. Mně to přijde, že on se nebaví s námi. Naštěstí je tam pořád ještě Angel a teď k nám vlastně vzali i gólmana Martina Faltera.“
Nemáte chuť si s Brendlem vysvětlit, proč je takový nemluva?
„Já nevím… Já ty příčiny nehledám. Řekl jsem si, že s tím nic dělat nebudu… V Rusku mám přítelkyni, bavím se s Angelem, Martinem a jsem v klidu. Když mám ale být naprosto upřímný, dost mě to zaráží. Všude po světe to mezi Čechy funguje, u nás ne.“
Bek Angel Krstev je postavený mimo tým, hledá si angažmá. Jak to vypadá v reálu?
„Angel jen trénuje a čeká, co bude dál. Oni mu nic neřekli. Jen to, že nebude hrát. Žádný důvod se nedozvěděl. Od nikoho v klubu se nedozvěděl, jak to s ním vypadá. My jsme pořád spolu, jezdíme jedním autem na trénink, sedíme vedle sebe v kabině, chodíme společně na jídlo, navštěvujeme se. Jestli můžu říct svůj názor, Angel patřil k našim nejlepším obráncům. Asi trochu doplatil na to, že mu sebrali tři asistence. Pak by tam byl snad nejproduktivnější bek. S rozhodnutím vedení člověk nic neudělá.“
Klasická ruská divočina, co říkáte?
„Je to něco jinýho než ve Slavii. Dostal jsem se do týmu, kterému se momentálně moc nedaří. Je pořád na čem pracovat. Zbývá ještě dvaadvacet zápasů, musíme se dostat do play off.“
Nastavené poměry v Novgorodu vám nedovolí hrát váš obvyklý hokej, že?
(vypálí) „Ne. Ne.“
To pak těžko máte radost z hokeje…
(přikyvuje) „Já osobně prohrávat neumím. Musím to holt brát jako svoji práci a pokaždé na ledě nechat maximum. Je to ale hrozně těžký, pořád jsme moc vylučovaní, zkraje zápasů dostáváme moře gólů. To je pak těžký prosazovat se výrazněji v produktivitě. Ruská liga je natolik náročná, že se musíte připravit pokaždé na sto procent. Nemůžete vypustit ani jedno střídání, to neexistuje.“
Rutina nestačí…
„Přesně tak.“
Jaký dopad na tým měl fakt, že na konci října odvolaný trenér Popichyn se na vaši střídačku po šesti utkáních opět ukázal?
„On se vrátil, vyhráli jsme tři zápasy v řadě venku, což se nečekalo. Hráli jsme fakt dobře. Ale pak zase, jako když mávnete kouzleným proutkem a znovu jsme byli dole. Ze čtyř domácích utkání jsme vyhráli jen jeden. Vrátilo se to do starých kolejí. Musíme hlavně zapracovat na taktice, ta se musí změnit. Komplet celá strategie.
Neříkáte si, že jste udělal krok zpátky?
„Já si to vybral, jsem součástí týmu, takže nemíním nikam utíkat. To určitě ne.“
Ale představoval jste si to lepší, ne?
„Celkově jsem docela spokojenej. Začátek byl fajn, pak se to bohužel zvrtlo. V obraně děláme hrozný chyby.“
Co jsem slyšel, v Nižném Novgorodu se žije příjemně, můžete to potvrdit?
„Určitě. Naprosto v pohodě. Žijeme na vršku za řekou, město je rozdělený na dvě části. Nahoře je město modernější, tam právě žijeme. Je tam hezky. Chci ještě rok zůstat v Rusku. Záleží, jak budu hrát, jak budu bodovat. To bude podstatný.“
