7°C
Kdo je sexy „Nedvědova“ reportérka? O mužích i nahé sázce. V Itálii je za modlu!
Kdyby kameraman snímal jen obličej Pavla Nedvěda, jak bylo plánováno, Barboru Burdovou by nikdo neznal. Na „kdyby“ se ale nehraje! Screeny rozhovoru viceprezidenta Juventusu a držitele Zlatého míče z roku 2003 s reportérkou O2 TV Sport se staly v minulém týdnu na sociálních sítích horkým artiklem a Burdová, která dříve aktivně hrála florbal a reprezentovala, je v kurzu. „Píšou mi lidé z celého světa, užívám si to,“ usmívá se 28letá blondýna.
V letošní sezoně viděla dvacítku zápasů Seria A. "Některé výjezdy si dotuju sama," překvapila Burdová. Ve velkém rozhovoru pro iSport prozradila také plány na vlastní projekt i specifika práce v mužském prostředí. Odvážný šatník měnit nehodlá a na přetřes přišel i devět let starý příběh, kdy se spoluhráčkami z týmu Herbadent Tigers SJM musela po zisku mistrovského titulu plnit sázku a běžet jen v plavkách přes Karlův most.
Touha být sportovní reportérka ve vás zrála odmalička?
„Měla jsem víc snů, jedním z nich bylo stát se modelkou u Victoria's Secret (smích). To mi nevyšlo. Poté jsem chtěla být nejúspěšnější florbalistkou, pak teprve následovala pozice sportovní reportérky.“
Prostředí sportovní žurnalistiky je stále dost mužská záležitost. Bylo to náročné?
„Cesta k tomu nebyla úplně nejsnazší, to uznávám, asi jako nic v mém životě. Šestnáct let jsem se věnovala florbalu, u toho jsem musela pracovat, protože tento sport patří pořád mezi amatérské. Sedm let v politickém dění, do toho studium na škole žurnalistiky a nových médií. Díky této škole jsem měla možnost získávat praxi v deníku Sport, tímto velké díky za trpělivost Petrovi Diasovi. Následovala stáž v O2 TV Sport, která stále trvá. Probojovat se mezi chlapy občas není med, to je pravda.“
Proč fotbal?
„Podlehla jsem mu, až když jsem začala létat do světa. Sport, který zbožňuju od 15 let, je hokej, kde mám i jediného favorita, Pittsburgh Sidney Crosbyho.“
Teď se ale specializujete na italskou kopanou, čím je vám blízká?
„Baví mě kvalita celé soutěže, která jde neskutečně nahoru. Hrají zde zajímaví hráči, které je úžasné pozorovat. Ať už to je Cristiano Ronaldo, Mauro Icardi, Federico Bernadeschi, Emre Can, Moise Kean nebo Nicolo Zaniolo.“
Kolik z nich vás už pozvalo na rande?
„Na rande, nebo do postele? (smích) Samozřejmě jako holka v mužském prostředí budím pozornost, takže lichotky a pozvání přicházejí. Beru to jako součást této profese. Stejně tak jako zájem fanoušků, ale musíte si držet dostatečný odstup, jinak to nejde.“
Jak vás tedy lidé v Itálii, kteří mají co do činění s fotbalem, berou?
„V Itálii jako modlu. (smích) Ale vážně, jestli mám být upřímná, tak asi tak, že blondýna s velkým poprsím tomu nemůže absolutně rozumět. Život je prostě boj, ale každá negativní slova mě ženou k tomu být ještě lepší, neustále se učit a pracovat na sobě.“
Pomáhá vám v získání kreditu fakt, že jste sama úspěšně sportovala?
„Ano! Florbal byl šestnáct let součástí mého života, reprezentace, tituly, Poháry Mistrů, mnoho míst jsem procestovala, na to nikdy nezapomenu. Sport dá člověku jiný nadhled i do této nové profesní stránky, občas se mi stane, že sedím na tribuně a jsem tak nervózní, jako kdybych sama hrála.“ (smích)
Roláky už asi nebudou potřeba
Dáváte ještě do placu příběh, jak jste se spoluhráčkami běžely s pohárem v plavkách přes Karlův most?
„Radši ne. Vůbec nevím, jak tato sázka vznikla, ale je to asi jeden z mých nejzajímavějších zážitků. Svléknout se před všemi na Karlově mostě, u toho vás natáčí televize. Asi si dokážete představit, jaké to muselo být pro ty, kdo se stydí. Ale je to krásná vzpomínka, na kterou rozhodně nezapomenu, ani na moje roky v tomto klubu.“
V posledních dnech jste docela v kurzu, média frčí na vaší fotce s Pavlem Nedvědem.
„Já jsem nevěděla, že mě O2 nechá v záběru. Takže i pro mě to bylo překvapení, asi stejné, jako pro diváky. (smích) Myslela jsem si, že si toho nikdo nevšimne, že to normálně prohučí. Ale o den později mi psal kamarád z Interu Milán, že jsem italská hvězda. (smích)
Takže to vnímáte pozitivně?
„Píšou mi lidé z celého světa, jsou to desítky zpráv denně. Na Instagramu to nestíhám ani sledovat, všimly si toho i další české weby a média. Dokonce jsem přes Instagram dostala pozvání do italského rádia, takže přiznávám, že si to užívám.“
Roláky na vás neuvidíme?
„Jasně, několik jich ve skříni mám, ale myslím, že už nebudou potřeba.“ (smích)
Zpět k fotbalu, jaké byly vaše začátky?
„Bylo to díky O2 TV sport, dostala jsem jako dárek pozvání od UEFA na zápas Champions League, Juventus proti Young Boys Bern. A od té doby jsem se zamilovala jak do prostředí, tak do fotbalu. Měla jsem místa přímo u trávníku, atmosféra úžasná. Na stadionu Juve má vše svůj rytmus, neuvěřitelné místo s nádherným zázemím nejen pro dospělé. Atmosféra vás pohltí ještě před začátkem utkání. Navštívila jsem mnoho stadionů, ale tento je pro mě jeden z nejhezčích.“
V letošní sezoně jste zhlédla v Itálii dvacítku zápasů, utkvěl vám nějaký?
„Dva! Milánské derby Inter – AC. Starý stadion San Siro má něco do sebe. Druhý zápas, který byl dechberoucí, byl Juventus proti Atlétiku Madrid. Juventus musel vyhrát o tři góly, dokázali to, o všechny se postaral Cristiano Ronaldo. Pro mě neskutečný zážitek, spíše euforie, poslední minuty každý na stadionu stál a nemohl uvěřit vlastním očím. Ronaldo pak řekl novinářům, že přesně pro tyhle zápasy ho Juventus koupil. Každému fandovi fotbalu bych přála, aby tento duel viděl.“
Italštinu už zvládáte?
„Soustředím se nyní na angličtinu, chci v ní být perfektní. S italštinou jsem také začala, ale nejde to tak rychle jak bych si představovala.“
Charitativní rovina je pro mě důležitá
Navenek vaše dny vypadají jako dream job, je to skutečně tak?
„Nikdy to není růžové. Ale v Itálii díky Pavlovi Nedvědovi aspoň lidé ví, že Česká republika existuje, udělal nám tam úžasnou vizitku. Na rozhovor s Pavlem jsem čekala týdny, vše v Juventusu má svá pravidla, když dá rozhovor Cristiano, nesmí ho dát Pavel Nedvěd ani trenér Massimiliano Allegri. Tímto bych chtěla poděkovat Juventusu za pomoc s rozhovorem a Pavlovi za dresy do charity.“
Jak zní vaše dohoda s O2 TV Sport? Sama si vybíráte zápasy?
„Další spolupráci aktuálně řeším. Člověk si musí jít za svým snem, ať to stojí, co to stojí. Takže například zápasy si vybírám dle mého uvážení, některé si i sama hradím. Není to jednoduché prosadit se, i proto jsem v O2 TV vděčná za Marka Kindernaye, Davida Solnaře nebo Pavla Horáka, kteří mi důvěřují a podporují mě.“
Také chystáte vlastní projekt, pusťte nás trochu za oponu.
„Intenzivně chystám formát pořadu, který divákům přinese pohled na fotbalisty působící v zahraničí. Myslím si, že takový projekt tady u nás chybí. V minulosti jsem v Dortmundu točila s Vladimírem Šmicerem a Patrikem Bergrem. Poslední natáčení proběhlo v Itálii s Jurajem Kuckou. Chci, aby to mělo i charitativní rovinu, ta je pro mě osobně strašně důležitá.“
