Kouč Sparty Priske o volnu, rodině i manželce farářce: Byl jsem chůva!

Má za sebou osm měsíců velebení i zatracování ve Feyenoordu Rotterdam. Pak si dal na trenérské dlažbě pauzu, aby po roce začal sparťanům na kempu v Bavorsku znovu vtloukat do hlav a nohou to, čím z nich udělal dvakrát přeborníky Česka i vítěze poháru. „Chci vrátit titul na Letnou,“ prohlásil Priske po podpisu nového kontraktu. V sobotní první rundě ligy v Jablonci se začne ukazovat, jestli to dokáže. Nezměnil se v tom, že povídání s ním pro Blesk je tuze příjemná záležitost.

Trenére, čtyři volné měsíce jste strávil doma s rodinou. Co je nového na vašem statku v Horsensu?

„Moc jsem si to užil. Bylo dobré být zase jednou v roli manžela, táty a dědy. Zároveň jsem měl čas na to zhodnotit, co jsem prožil ve Feyenoordu. Podívat se zpětně na moji kariéru, protože tři, čtyři, pět, šest let jsem tolik prostoru na to zastavit se neměl.“

Jak se má k světu vnučka?

„Aura se má velmi dobře a teď k ní máme i vnuka Artura, takže ty čtyři měsíce jsem v podstatě dělal chůvu (rozesmátě). Moc jsem si to užíval a bylo super je vidět. Zároveň jsem se setkal i s jejich mamkou, mojí dcerou. Taky jsem odcestoval do Švédska, kde hraje můj syn August. Byl jsem tam dvakrát a vzal jsem do Stockholmu i mé rodiče, aby viděli zápas proti Chelsea. Prostě jsem strávil spoustu času s rodinou.“

Co právě dělá manželka Tabitta? Nemá zase nějakou misi, jako byla ta s NATO v Bagdádu?

„Byla tam rok, ale teď budeme trávit čas spolu v Praze. Bude tady se mnou a jsem za to velmi rád. Samozřejmě bude cestovat za rodinou do Dánska, ale bude mít normální život se základnou v Praze, a to je pro mě velmi dobrá zpráva. Ona Prahu fakt miluje.“

Takže vám návrat schválila?

„Když jsem jí to řekl, byla šťastná. I když jsem byl ve Feyenoordu, vracela se do Prahy každých šest týdnů. Mimochodem sem cestovala i ke kadeřnici, nakupovat a má tady spoustu kamarádů. Miluje město, kulturu i zdejší prostředí.“

Dala se na běhání maratonu, ten v Paříži zvládla. Zůstala u toho?

„Ano a myslím, že má v plánu běžet i ten pražský. Pokud bude ve městě, tak určitě. Myslím, že pražský je o něco těžší než ten pařížský kvůli převýšení. Praha má přece jen kopce a Paříž je rovina, ale určitě to zkusí, i když nevím, jestli půlmaraton nebo maraton. Běhání miluje, běhá každý den, a když je ráno Praha klidná, tak jí kolem šesté můžete vidět běhat po Praze. Chce po mně, abych běhal s ní, a když mám volný den, tak běžím. Snažím se být s ní co nejvíce.“

Jste spolu v Praze, ale mluvilo se i o Wolfsburgu a Glasgow Rangers. Jak daleko či blízko byla tahle vaše angažmá?

„Co se týká těch čtyř měsíců, tak jistě, byly tam nějaké schůzky s kluby, ale upřímně, chtěl bych si tohle nechat pro sebe. Vzhledem k tomu, že jsem měl nějaké zajímavé rozhovory se zajímavými kluby, je důležité, že jsem tady. Že jsem zrovna ve Spartě, což bylo to nejlepší rozhodnutí. Pro mě a doufám, že i pro Spartu.“

Jakou jste ji po tom roce našel?

„To je dobrá otázka. Myslím si, že je ve spoustě věcí podobná nebo stejná. Proto bylo lehčí se vracet. Spousta lidí z realizačního týmu je stejná, i když jsou tady i noví asistenti, které jsem si přivedl. Management je stejný, stadion a tréninkové centrum také. I hodně hráčů je stejných, a to je to, co mi pomáhá a usnadňuje návrat.“

Něco je možná jinak v tom, že když jste tu nebyl, někteří hráči jako třeba Kairinen či Birmančevič dávali najevo, že chtějí odejít. Jak se s takovými hráči pracuje? Přemlouváte je, aby zůstali?

„Moje práce s hráči je ve spoustě aspektů vlastně velmi jednoduchá. Jsem k nim upřímný a přímý. Samozřejmě i ke Kaanovi s Birmou. Oni v tuhle chvíli nosí S, náš znak, a dokud ho budou nosit, tak musí odvádět maximum jak pro klub, tak pro mě. To od nich vyžaduji. Musejí se za to prát a musí přesvědčit ostatní, že mají případně na to odejít. Pokud nebudou pracovat, tak neodejdou do Itálie, Francie ani do Německa. Samozřejmě, částečně je to moje práce, abych na ně tlačil, abych z nich dostal maximum. Zároveň je to i o nich. Když budou podávat dobré výkony, tak možná přestoupí, ale teď musí bojovat za esko na dresu.“

Vezměme to z druhé strany. Věčné téma jsou posily. Jak nalákat do Sparty hráče, když hraje jen předkola Konferenční ligy a českou ligu v Karviné a v Jablonci?

„Myslím si, že Spartu pořád vidí jako velký klub. Ve dvou posledních sezonách to v Evropě dokázala. Já vím, že Sparta je dobrý klub, a jsou důvody, proč by sem hráči měli chodit. Zažijí tlak toho, že budou hrát o titul. Jsme schopni je velmi dobře rozvíjet, což dokazují přestupy do lepších lig, které jsme udělali. Důkazem jsou Hancko, Krejčí, Vitík nebo Čvančara.“

Dobře, a co vaše pověstné kolečko s hráči po zápase na hřišti. Vrátíte se k němu?

„To vám teď nemůžu říct. Počkáme a uvidíme, co se stane.“

28 lidí na 27 bodů! Sparta v tažení za nápravou stvořila monstrózní realizační tým