9°C
Legendární Hřebec piplal kometu Vondroušovou: Z holky se stala ženská!
I když o tom legendární Jiří Hřebec (68) nechce mluvit, je to právě on, kdo vypiplal nastupující superstar Markétu Vondroušovou (19) pro velký tenis. Dnes ji čeká životní zápas: semifinále Roland Garros proti Johanně Kontaové!
Jak moc její jízdu prožíváte?
„V televizi to moc nesleduju, abych se nenervoval. Koukám na livescore. Vidím, že to je 4:1, ale pak to raději vypnu. No... V úterý mi to nedalo a druhej set jsem viděl. Strašný nervy! Za stavu 5:2 jsem se jenom třásl. Viděl jsem, jak těžké je ten zápas dohrát. Neproměněné mečboly a nervy. Bylo to 5:5 a já se bál, aby se nezhroutila. Ale ona taková není. Psychicky je strašně silná. Nesložila se.“
Kde jste to sledoval?
„Zapadl jsem do hospody. Zrovna jsem šel z demonstrace proti Babišovi! Už jsem byl podruhý. Vždyť my jsme zase bolševickej stát. Já jsem kvůli tomu dřív utekl, a najednou je to zpátky... Vždycky na demonstraci přijedu na kole, stoupnu si do rohu a jsem šťastnej, že jsou kolem mě stejně smýšlející lidi. Odpočinu si tam!“
Zpět k tenisu. Markéta v kritických chvilkách zahrála nejlepší údery...
„To je znak dobrých hráčů. Maky taková je! Teď hraje docela defenzivně, ale když cítí, že jí teče do bot, tak najednou přepne a začne to zabíjet. Je na vlně. Nabyla sebevědomí a uvědomila si, že tenisově má na úplně všechny.“
Před lety jste říkal, že má na hráčky z top 30, jen to ještě neví...
„Tak teď už to ví. (smích) Tenkrát jsem říkal, že je to o pokoře, a ta jí opravdu zůstala. Dostávám SMS s gratulacemi a lidi mi v nich píšou: Konečně holka, holka. která hraje skvěle a je normální.“
Jste v průběhu Roland Garros v kontaktu?
„Spíš si voláme s Herňou (trenér Jan Hernych, pozn. red.). Ona mu dává docela zahulit, je veselá kopa, normální holka se smyslem pro humor, ze všeho si dělá srandu. Markétu neotravuju, dostává stovky zpráv. Jsem v pozadí, jen takový konzultant. Co bych jí říkal? Jen jí pogratuluju, ona odepíše a hotovo. Ona ví dobře, co má hrát. Vyzná se sama. Potřebuje pohodu. Zatížit Markétu taktikou, to by byla její smrt!“
Vybavujete si, kdy jste ji viděl poprvé?
„To si pamatuju jako dneska. Na Štvanici, kurt číslo 8. Byla nervózní a snažila se. To jí bylo patnáct a už bylo jasný, že bude dobrá. Že to půjde takhle rychle, jsem ale netušil. Tenis má v krvi. Cit pro hru. Ví, kdy zrychlit, kdy zpomalit. A hlavně je pracovitá. Odsud ze Štvanice odchází v šest večer. Když vyhrála patnáctku ve Stuttgartu, říkal jsem Vláďovi Šavrdovi: Hele, podle mě neexistuje trenér, který by ji zkur*il.“
Jste šťastný, jaký tým má kolem sebe?
„Jsem nadšený, jak to vyšlo! To je pro mě nejdůležitější. Hlavně že má Herňa kamaráda kondičáka Michala Vágnera. Je bombovej. To je to nejlepší, co ji mohlo potkat. Zná ji dokonale. Má kolem sebe bezvadný lidi. Je spokojená a podle toho hraje. Nemusí se starat o to, jestli s ní trenér pojede, nepojede, jestli ji obírá... Má klid jen na tenis.“
Je pro ni důležité, že byl Hernych vynikající hráč?
„Přesně tohle potřebovala. Má k němu daleko větší důvěru. Dělá si z něho srandičky, ale bere ho. Ostatní trenéry tolik neuznávala, a proto to s nimi nemělo dlouhého trvání. Byla s nimi třeba jednou a poslala je domů.“
Ani Hernycha nemohlo nic lepšího potkat než začít trenérskou kariéru vedle takové hráčky...
„No jasně. Některým lidem jsem se divil, proč do toho nechtějí jít. Jsou blázni, vždyť taková hráčka tady dlouho nebyla. A nebude. To Honza věděl. Už před rokem se to mohlo uskutečnit, ale nedomluvili se. Měl nějaké finanční podmínky. Nakonec se zjistilo, že to proti ostatním bylo směšné.“
Markéta hraje na ženu mimořádně pestře...
„Jo, mění rytmus hry. Většinou mají holky rády, když do nich někdo šije jedním tempem, jsou vydrilovaný. Ale její největší síla je v pohybu. Běhá neskutečně! V obraně toho hodně vychytá.“
Všechny ohromuje flegmatickou povahou...
„Když jsem na ni proti Martičové koukal, občas jsem si říkal: Ty vole, na co ona myslí? Vždyť ona je někde jinde! Přitom byla v zápase. Umí se neuvěřitelně koncentrovat.“
Výkony Markéty sledujete zpovzdálí. Zaletěl byste na případné finále do Paříže?
„No... Uvažoval jsem nad tím. Uvidíme. Kdyby hrála o titul, tak bych možná letěl. Už dřív jsem řekl, že přiletím jedině na finále grandslamu. Trošku jsem se bál, aby to nevyšlo na Austrálii...“
Jaký recept bude v semifinále na Kontaovou?
„Je taky na vlně, ale Maky má šanci. Jde jen o to, aby měla dobrou takovou tu denní formu. Když bude Kontaová lepší, bude lepší. Na výhru se ale nadře.“
Má Markéta nějakou vlastnost, kterou jste měl vy?
„Ctižádost. Nikomu bych nepřál moji životní ctižádost. Nemám totiž žádnou. Všechno je mi jedno. Ale chtěl jsem vyhrávat. Když to nešlo, zuřil jsem jako svině. Když Maky vleze na kurt, chce vyhrávat. V těchhle sférách se už nehraje o peníze. Už vydělala tolik, že by se na to mohla vykašlat. Chce vyhrát grandslam.“
Kde je její strop?
„To si netroufnu říct. Řekl jsem, že bude do desítky. To je jasný. To se může stát už letos. I kdyby teď prohrála, tak jednou může být první na světě a vyhrát grandslam. Má strašně dobrou povahu. Bezvadná holka, nehrozí, že by se nadnášela.“
Co bude teď pro Markétu nejhorší?
„Mám strach z toho humbuku, co kolem ní bude. Novináři a tak... To ona moc nemusí. Ale během posledního roku v hlavě neskutečně vyspěla. Z holky se stala ženská. A tenisově vyspěla úplně šíleně. Podobně to měla Karolína Plíšková. O té jsem vždycky říkal, že má hlavu lepší, než hraje tenis.“
Ale tenisově jsou každá jinde...
„Kája tlačí víc na servis, Maky ze servisu nežije. Hraje dlouhé výměny. Nezmatkuje a soupeřky jsou z ní zoufalý, protože nevědí, jak proti ní uhrát bod. Musejí hrát na pokraji rizika, aby jí zabily balon, ale to je těžký.“
Markéta je ze Sokolova, sestry Plíškovy z Loun, Siniaková z Hradce. Jsou holky v Praze tak zhýčkané?
„Taky to hraje roli! Maky je z normální rodiny. Velkou roli hraje to, že je v Praze od patnácti sama a stará se sama o sebe. Rodina do toho vůbec nevstupovala. Nikdy. Starají se o ni, ale do toho jí nemluví. Vedla si to sama a nechali to na nás. Krásně to běželo a běží.“
