7°C
Trénink s hvězdou na vlastní kůži. Brankář Vaclík si vychutnal novináře
Nejlepší český fotbalista podle ankety Zlatý míč, třicetiletý brankář Tomáš Vaclík, si zatrénoval s novináři na Vyšehradě a předvedl své umění. Jako jeden z devítky novinářů jsem měl možnost být na trávníku s borcem, který v dresu FC Sevilla hájí bránu například před hvězdným útočníkem Lionelem Messim.
Na skromný stadionek Slavoje Vyšehrad zavítala vzácná návštěva. Brankář španělského klubu FC Sevilla Tomáš Vaclík si zatrénoval s devíti novináři, aby jim předvedl svou denní pracovní rutinu. Trénink vedl nekompromisní trenér Daniel Zítka, který v minulosti zářil jako gólman v Anderlechtu Brusel a naposledy vedl brankáře ve Spartě.
„Po pětadvaceti letech jsem si potřeboval od profesionálního fotbalu odpočinout. Teď trénuju malé děti a dneska vás,“ smál se Zítka a hned nám vysvětlil, co nás během hodinové jednotky čeká. „Pro Tomáše to bude lehčí trénink. Bude strečink, cvičení na rychlost, postřeh, koordinaci a na závěr budete chytat a pak i střílet a chytat penalty,“ prozradil program Zítka. Seznámil nás i s tím, jak si srovnává neposlušné svěřence.
„Nechci vidět žádné opírání se, ruce v bok, ležení či sezení na hřišti. Když to u někoho uvidím, udělá za trest tři výskoky s koleny až k prsům,“ zdůraznil. Tenhle systém trestání zavedl zesnulý brankář Pavel Srníček a mezi kouči se uchytil. Zítka s úsměvem na tváři během okamžiku „ztrestal“ několik kolegů novinářů, kteří si na nová pravidla ještě nezvykli.
Ještě než jsme se začali protahovat, objevil se na hřišti muž, jenž odchytal dvaadvacet zápasů v Lize mistrů a patří k nejlepším brankářům španělské ligy i světa. Tomáš Vaclík v nových kopačkách Adidas Predator 19 nakráčel na umělý trávník druholigového Slavoje. „Na tomhle povrchu je z fotbalu úplně jiný sport. Je to rychlejší. Navíc z toho bolí záda a kolena. Nedovedu si představit, že bych na tom měl trénovat a každých čtrnáct dní chytat zápas,“ řekl reprezentační brankář a hned se zapojil do tréninku s novináři.
Stejně jako všichni ostatní poslouchal na slovo kouče Zítku. Rychlost, postřeh a mrštnost Vaclíka nám vyrážela dech. Zachytil každý balon. „Pozor! Hlavně Tomáše proboha nezraňte,“ upozorňoval nás Zítka, že si máme dávat pozor při bližším kontaktu s českým reprezentantem, jehož cena se podle specializovaného serveru Transfermarkt pohybuje na částce kolem 460 milionů korun! Naštěstí na trávníku nedošlo k žádné nehodě a ke konci tréninkové jednotky si nás oba zkušení gólmani proklepli v bráně.
Vaclík pálil doprostřed branky. Míč se mi podařilo vyrazit. Při dalším pokusu už mě střelou k tyči překonal. „To nešlo chytit,“ omlouval se mi. Zítka zase na novináře posílal balony, které se nebezpečně odrážely v malém vápně, a nebylo snadné je chytit. Na závěr jsem se těšil, že se role vymění a z penalty vypálím na hvězdu, jakou je Vaclík. Zítka moje sny v momentě rozcupoval. „Střílejte si sami na sebe. Ještě byste nás zranili a to riskovat nebudeme.“
Alespoň mezi sebou jsme si v nejnovějších kopačkách vyzkoušeli desítky. „Kdo nepromění, udělá za trest tři výskoky,“ motivoval nás Zítka. Neskákal jsem během tréninku ani jednou, ale na poslední pokus jsem si zariskoval a pokusil se napodobit slavný moment z finále ME v Bělehradě 1976. „Á, Panenka , pěkný,“ ocenil můj pokus Zítka.
Před tréninkem se autor legendárního dloubáku Antonín Panenka mihnul na stadionu Vyšehradu a mně to prostě nedalo si na něj na chvíli zahrát. Kdyby čilý sedmdesátník s neodmyslitelným knírkem dostal šanci, tak by nás všechny amatérské gólmany pěkně ztrestal ze značky pokutového kopu. Možná by mezi tyčemi potrápil i Zítku s Vaclíkem.
